Výpisky z učebnice k zápočtu

Speciální příslušnost pro spotřebitelské smlouvy se nevztahuje na smlouvy přepravní kromě případu kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování

Příslušnost soudů pro žaloby spotřebitele vůči podnikateli a naopak je upravena v čl. 18/1 a 2

Žaloba spotřebitele vůči podnikateli – 18/1 – může buď u soudů členského státu kde má podnikatel nebo smluvní partner bydliště nebo bez ohledu na bydliště druhé strany a nebo u soudu místa kde má bydliště spotřebitel. Místo sudiště vybírá spotřebitel

Žaloba podnikatele vůči spotřebiteli – 18/2 – spotřebitel může být žalován v souladu s článkem 18/2 pouze u soudu místa svého bydliště.

Ujednání o příslušnosti (prorogace) – je zachována autonomie vůle ale prorogace je omezena dle čl. 19, prorogace je možná pouze:

• Dohodou uzavřenou po vzniku sporu

• Dohodou umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch které jsou uvedeny v tomto oddíle, tato výhoda je dána pouze spotřebiteli

• Dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná

Forma prorogace je upravena v čl. 25

Příslušnost pro individuální pracovní smlouvy

Nařízení nevymezuje věcnou působnost tohoto pravidla, personálně to dopadá na zaměstnavatele a na zaměstnance a pak na právní nástupce těchto subjektů

Aplikací této speciální příslušnosti nejsou dotčena alternativní pravidla v čl. 7/5 a pro situace kdy je žalován zaměstnavatel dle 8/1

Žaloba vůči zaměstnavateli – čl. 21, může být žalován v místě svého bydliště, a nebo dle výjimek u soudu místa kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svoji práci

Jestliže zaměstnanec vykonává práci ve více státech, tak za místo obvyklého výkonu práce lze považovat místo kde či odkud zaměstnanec plní zejména své povinnosti vůči zaměstnavateli. Taky je třeba brát v úvahu to kde tráví většinu pracovního času, kam se vrací po cestách do zahraničí, kde organizuje svůj činnost. Také kde vykonával pracovní činnost nejdéle.

Zaměstnavatel může být žalován také v místě kde zaměstnanec obvykle vykonával práci naposledy

Když není možné určit místo obvyklého výkonu práce, není připuštěna multiplicita fór. Pak se postupuje dle 21/2 písm. b) bod ii), který zakládá příslušnost soudu místa kde se nachází nebo nacházela provozovna která zaměstnance přijala do zaměstnání, za pobočku se rozumí i velvyslanectví třetího státu.

Zaměstnavatel tedy v přehledu může být žalován v zemi:

• Bydliště zaměstnavatele - (využitelné pouze tehdy zaměstnavatel má bydliště v členském státě)

• místa obvyklého výkonu zaměstnance (využitelné i když zaměstnavatel nemá bydliště v členském státě – viz čl. 20/2 plus 21/2)