otázky k absolvování kolokvia

Dánsko poměrně často využívá institut celostátního referenda. Aby jeho výsledek byl platný, musí se ho zúčastnit aspoň 40 procent obyvatel. Referenda silně ovlivnila například podobu vztahu Dánska k Evropské unii – v proslulém hlasování z června 1992 Dánové například odmítli Maastrichtskou smlouvu, načež si dánská vláda vynutila na Bruselu některé výjimky (neúčast na společné obraně, společném občanství, zachování suverenity v právní a policejní oblasti). Ty byly zakotveny v dohodě z Edinburgu, jíž v roce 1993 potvrdili dánští občané znovu v referendu. Amsterdamská smlouva, jíž Dánové taktéž přijali v referendu, dánské výjimky výslovně potvrdila. V září 2000 Dáni odmítli v referendu jednotnou evropskou měnu euro.

NORSKO

Norsko je konstituční monarchií, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou jednokomorového parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky a nemůže být rozpuštěn. Storting má 169 křesel (5 400 000 obyvatel). Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou.

Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, je vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa.

Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se do roku 2009 dělil na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). V roce 2007 Storting schválil ústavní změnu a roku 2009 vznikl jednokomorový systém. Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a od roku 2005 má 169 křesel.

ŠVÉDSKO

Švédsko je konstituční monarchií a králem je Carl XVI. Gustaf. Role krále je pouze ceremoniální a reprezentační, poslední zbytky moci ztratil monarcha v roce 1974.[24] Král zahajuje výroční zasedání parlamentu, předsedá Zvláštní radě, která se schází během změny vlády, pořádá pravidelné informační schůzky s předsedou vlády a předsedá zasedáním Poradní rady pro zahraniční věci.

Zákonodárná moc je svěřena jednokomorovému parlamentu zvanému Riksdag. Má 349 členů (10 mil. obyvatel) volených na čtyřleté funkční období. Obecné volby se konají vždy druhou neděli v září. Riksdag se skládá na základě principu poměrného zastoupení. Základní zákony (ústavu) může Riksdag změnit, ale změnu musí potvrdit další Riksdag, v novém složení po volbách.

Vláda (regeringen) je držitelem výkonné moci. Předsedu vlády jmenuje a odvolává předseda Riksdagu. Ministry jmenuje a odvolává předseda vlády zcela dle vlastního uvážení, bez možnosti kohokoli jeho personální rozhodnutí ovlivnit, jeho pozice se v tomto podobá například pozici amerického prezidenta a je silnější než v některých republikánských systémech (včetně českého), kde odvolání ministra musí často nějak akceptovat ještě prezident.