Remarque---Na-západní-frontě-klid

vyskočím a cpu se mezi ně, hledám očima, tam je Tjaden, tu si to funí Műller, a tu je taky Kat a 
Kropp.

Dáme si slamníky vedle sebe. Cítím se něčím vinen, kdykoli se na ně podívám, a přec k tomu 

nemám žádnou příčinu. Než jdeme spát, vyndám zbytek bramborových hubiček a marmelády, 
aby z toho taky něco měli.

Obě krajní hubičky jsou trochu zplesnivělé, ale lze je ještě jíst.
Nechávám si je pro sebe a dávám Katovi a Kroppovi ty čerstvější.

Kat žvýká a ptá se: „Ty jsou jistě od maminky?"

Přisvědčuji.

,,Dobré," povídá, „to je z nich cítit." Je mi skoro do pláče. Sám se v tom nevyznám. Ale bude 

zas lip, tady s Katem a Albertem a s ostatními. Sem patřím.

„Měls kliku," šeptá mi Kropp, než jdeme spát. „Povídá se, že přijdem do Ruska."

Do Ruska. Tam přec už není žádná vojna. V dálce duní fronta. Stěny baráků drnčí.

*    *    *

Všechno se usilovně čistí. Nástup za nástupem. Prohlídka za prohlídkou. Co je roztrháno, 

vyměňuje se za nové věci. Dostanu se tak k skvělé nové blůze. Kat ovšem dokonce k celé 
uniformě. Vynořuje se pověst, že je mír, ale druhý dohad je pravděpodobnější: že nás přeloží do 
Ruska. Ale nač potřebujeme v Rusku lepší věci? Konečně to proskočí: císař přijede na přehlídku. 
Proto tolik prohlídek. 

Po celý týden bys myslel, žes v rekrutských kasárnách, tak se pracuje a execíruje. Všechno je 

rozmrzelé a nervósní, neboť nadměrné čištění není nic pro nás a ještě míň parádní krok. Právě 
takové věci dopalují vojáka víc než zákopy.

Konečně je to tady. Stojíme štramácky a císař se objeví. Jsme zvědaví, jak asi vypadá. Jde 

podél fronty a já jsem vlastně trochu zklamán: podle obrazu jsem si ho představoval většího a 
mohutnějšího, především pak s hlasem jako hrom.