Remarque---Na-západní-frontě-klid

Vyndávám cigaretu, lámu ji na dva díly a podávám ji Rusům. Klanějí se a zapalují si. Ted 

doutnají na několika obličejích rudé skvrny. To mě utěšuje; vypadá to tak, jako by to byla malá 
okénka v temných vesnických domcích, prozrazující, že za nimi jsou světnice plné útulného 
tepla.

*    *    *

Dnové prchají. Jednoho mlhavého rána je pochováván zas jeden Rus; umírá jich teď denně 

několik. Stojím právě na stráži, když je pochováván. Zajatci zpívají chorál, zpívají mnohohlasně 
a zní to tak, jako by to ani nebyly hlasy, jako by to byly varhany, které stojí daleko ve vřesovisku. 
Pohřbívání postupuje rychle.

Večer stojí zase u mříže a vítr z březových lesíků vane k nim. Hvězdy jsou studené. Ted už 

znám několik z nich, kteří mluví německy. Je mezi nimi muzikant a vypravuje, že byl houslistou 
v Berlíně. Když slyší, že umím hrát trochu na klavír, přinese housle a hraje. Stojí a hraje, často 
má nepří tomný výraz, jaký mívají houslisté, když zavrou oči, pak zase pohybuje rytmicky 
houslemi a usmívá se na mne. Hraje asi národní písničky, neboť ostatní přizvukují. Hlas houslí 
stojí nad nimi jako útlé děvče a je jasný a sám. Hlasy ustanou, a housle zůstávají - jsou slabounké 
v noční tmě, jako by mrzly, musíš stát těsně u nich, v místnosti by to asi bylo lepší; - tady venku 
se rozsmutníš, když jejich hlas bloudí tak osaměle kolem.

Dovolené na neděle nedostávám, poněvadž jsem měl nedávno větší dovolenou. Proto mě 

poslední neděli před odjezdem navštíví otec a nejstarší sestra. Sedíme celý den ve vojenském 
zátiší. Kam taky máme jinam jít, když nechceme do baráků. Kolem poledne se procházíme