Remarque---Na-západní-frontě-klid

Mnohdy se tak ponořím do této hry nejjemnějších světel a průsvitných stínů, že přeslechnu 

téměř komando; - když je člověk sám, začíná pozorovat a milovat přírodu. A nemám tu mnoho 
styku s lidmi, nepřeju si ho taky nad normální míru. Známe se příliš málo, než abychom dělali 
víc, než trochu žvanili, a večer hráli jednadvacet nebo ramšia.

Vedle našich baráků je velký tábor Rusů. Je sic od nás oddělen drátěným plotem, ale zajatcům 

se občas přec podaří k nám přijít. Jsou plaší a úzkostní, mají při tom ponejvíce plnovousy a jsou 
velcí; následkem toho vypadají jako zpráskaní, pokorní bernardýni.

Plíží se kolem našich baráků a paběrkují v sudech s odpadky. Představte si, co tam najdou. 

Stravu máme přesně odměřenu a při tom špatnou, dostáváme tuřín, rozkrájený na šest dílů a 
vařený ve vodě, mrkev, která je ještě špinavá; skvrnité brambory jsou náramnou lahůdkou a to 
nejlepší je řídká polévka s rýží, v níž má být nadrobno rozkrájená hovězí šláchotina. Ale je 
rozkrájena tak na drobno, že ji ani nenajdeš.

Přes to ovšem se všechno sní. Je-li někdo vskutku tak bohat, že nepotřebuje dojíst do dna, stojí 

tu už deset jiných, kteří to rádi převezmou. Jenom zbytky, které nelze už lžící vyškrabat, se 
vypláchnou a vysypou do sudů na odpadky. K tomu přijdou občas slupky s tuřínu, plesnivé kůrky 
a všelijaký neřád.

Tato řídká, kalná, špinavá voda je cílem zajatců. Nabírají ji žádostivě z páchnoucích sudů a 

odnášejí ji pod blůzami.

Je   zvláštní   vidět   své   nepřátele   tak   zblízka.   Mají   obličeje,   které   nutí   k   přemýšlení,   dobré