Remarque---Na-západní-frontě-klid

Prozatím   nacvičuje   Mittelstaedt   ještě   trochu   rojnice.   Kantorek   je   blahosklonně   naznačen 

velitelem čety.

Ta věc má maličký háček. Velitel čety musí totiž při rozběhnutí v rojnice být vždy dvacet 

kroků před svou četou; když se komanduje: čelem vzad - v chod! udělá rojnice jenom čelem 
vzad, ale velitel čety, který je náhle dvacet kroků za linií, musí úprkem pádit, aby se dostal zase 
na svých dvacet kroků před četu. To je dohromady čtyřicet kroků galopu. Jakmile se tam ale 
dostane, komanduje se jednoduše čelem vzad! v chod! a musí si to hasit zase čtyřicet kroků na 
druhou stranu. Tak dělá četa v bázni boží pohodlně vždy jen svůj obrat a pár kroků, zatím co 
velitel čety lítá jako hadr na holi. To celé je jeden z vyzkoušených receptů Himmelstossových.

Kantorek nemůže od Mittelstaedta nic jiného čekat, poněvadž ho jednou nechal rupnout a 

Mittelstaedt by byl trouba, aby nevyužil této skvělé příležitosti, než půjde zase do pole. Snad se 
to člověku trochu lip umírá, když mu vojančina jednou taky dá takovou čáku.

Prozatím skáče Kantorek sem a tam jako vyplašený kanec. Po čase s tím Mittelstaedt přestane 

a začne velmi důležitý cvik lezení. Na kolenou a na loktech, drže břízu podle předpisu, sune 
Kantorek své atletické tělo pískem, těsně kolem nás. Supí a jeho supění je nám hudbou.

Mittelstaedt   ho   povzbuzuje,   užívaje   k   útěše   landšturmáka   Kantorka   citátů   pana   profesora 

Kantorka.

„Landšturmáku Kantorku, je nám dopřáno štěstí žít ve veliké době, tu se musíme všichni srazit 

v jeden šik a všelicos spolknout."