Remarque---Na-západní-frontě-klid

Tady jsou  jiní lidé,  lidé, které  dobře nechápu,  jimž závidím a  kterými  opovrhuji. Musím 

myslet na Kata a Alberta a Műllera a Tjadena, co asi dělají?

Snad sedí v kantině nebo plavou, brzy budou zase musit dopředu.
V mém pokoji stojí za stolem hnědé kožené sofa. Posadím se do něho.
Po zdech je připevněno připinadly mnoho obrazů, které jsem si kdysi vystřihl z časopisů. Mezi 

tím pohlednice a kresby, které se mi líbily. V koutě stojí malá, železná kamna. Na protější stěně 
police s mými knihami. V tomto pokoji jsem žil, než se ze mne stal voják. Ty knihy jsem si 
postupně kupoval z peněz, které jsem vydělával za hodiny. Mnoho z nich bylo antikvárních, tak 
na příklad všichni klasici, svazek v tuhých modrých deskách stál marku dvacet feniků. Koupil 
jsem je v úplných vydáních, neboť jsem byl důkladný, při ,,vybraných" spisech nedůvěřoval jsem 
vydavatelům, že vybrali právě to nejlepší. Proto jsem si kupoval jenom ,,sebrané" spisy, četl jsem 
je poctivě a pilně, ale většina mi toho mnoho neřekla. Tím více jsem čekal od jiných knih, 
modernějších,   které   byly   ovšem   také   mnohem  dražší.  Některé   jsem   získal   ne   zcela   poctivě, 
vypůjčil jsem si je a nevrátil, poněvadž jsem se s nimi nemohl rozloučit.

Jedna přihrádka police je plná školních knížek. Šetřil jsem jich málo a jsou hodně potrhány, 

stránky jsou vytrhány, víme proč. A dole jsou nacpány sešity, papír a dopisy, kresby a pokusy.

Chci se vmyslit do té doby tenkrát. Vždyť je ještě v pokoji, cítím to hned, stěny ji uchovaly. 

Mé ruce leží na opěradlech sofa; uvelebím se pohodlněji, i nohy dám nahoru, tak sedím pohodlně 
v náruči sofa. Malé okno je otevřeno, ukazuje známý pohled na ulici s kostelní věží, tyčící se na 
konci. Na stole stojí pár květin, držátko na pera, tužky, mušle jako těžítko, kalamář, tady se 
nezměnilo nic.