Remarque---Na-západní-frontě-klid

Kantorek vyplivne špinavý kousek dřeva, který se mu dostal mezi zuby a potí se.
Mittelstaedt se nakloní nad ním a důtklivě ho zapřísahá: ,,A pro maličkosti nesmíme nikdy 

zapomenout velikého zážitku, landšturmáku Kantorku!"

Divím   se,   že   Kantorek   nepraskne,   zvláště   když   náseduje   tělocvičná   hodina,   v   níž   ho 

Mittelstaedt velkolepě kopíruje, vyzdvihuje ho za zadek kalhot při lezení přes příčné břevno, aby 
mohl štramácky vystrčit bradu přes tyč, a při tom jen oplývá moudrými řečmi. Právě tak to dělal 
dřív Kantorek jemu. Pak se rozděluje služba. ,,Kantorek a Böttcher půjdou pro chleba! Vezměte si 
s sebou ruční vozejček."

Za   několik   minut   párek   vyrazí.   Kantorek   má   hlavu   vztekle   svěšenou.   Školník   je   pyšný, 

poněvadž má lehkou službu.

Továrna na chléb je na druhém konci města. Oba tedy musí sem i tam skrz celé město.

...To taky dělají už pár dní," šklebí se Mittelstaedt. ,,Existují už nadšenci, kteří na ně čekají, 

aby si je mohli prohlédnout."

,,Velkolepé," povídám, „ale nestěžoval si ještě?"

,; Zkusil to! Náš velitel se strašně smál, když tu historku slyšel. Nemůže kantory vystát. Mimo 

to chodím za jeho dcerou."

., Zasolí ti při zkouškách."
,,Na to nakašlu," míní Mittelstaedt klidně. „Jeho stížnost byla ostatně bezvýsledná, poněvadž 

jsem mohl dokázat, že koná většinou lehkou službu."

...Nemoh bys mu někdy udělat opravdu pořádný nohy?" ptám se.
,,Za to mi nestojí," odpovídá Mittelstaedt vznešeně a velkoryse.

*    *    *

Co je to dovolená? - Doba rozkolísání, po níž je potom všechno jen ještě těžší. Už nyní se do 

toho mísí loučení. - Matka se na mne mlčky dívá; - počítá dny, vím to; - každé ráno je smutná. 
Zase je o den míň. Tornu mi odklidila; nechce, aby jí stále něco připomínala.