Remarque---Na-západní-frontě-klid

„Dobrou noc, mami."

„Dobrou noc, dítě."
Pokoj je tmavý. Dech matčin stoupá a klesá. Do toho tikají hodiny. Venku před okny je vítr. 

Kaštany šelestí.

V předsíni klopýtnu přes tornu, která tam leží připravena a napakovaná, poněvadž musím zítra 

časně ráno pryč.

Hryžu své podušky, svírám křečovitě železné tyče své postele. Neměl jsem sem nikdy chodit. 

Venku jsem byl lhostejný a často bez naděje; - takovým nebudu moci být už nikdy. Byl jsem 
voják a teď nejsem ničím, jen bolestí nad sebou, nad matkou, nad vším, co je tak bezútěšné a 
nekonečné.

Neměl jsem vůbec nikdy jet na dovolenou.

VIII

Baráky tábora na Vřesovišti ještě znám. Tady vychoval Himmelstoss Tjadena. Ale jinak tu 

znám málo koho; všechno je vyměněno, jako vždy. Jenom některé z těch lidí jsem dříve letmo 
zahlédl.

Službu kroutím mechanicky. Večer jsem skoro stále ve vojenském zátiší, tam jsou vyloženy 

časopisy, ale já jich nečtu; za to je tam klavír, na který rád hrávám.

Obsluhují dvě děvčata; jedna z nich je mladá. Tábor je obklíčen vysokým drátěným plotem. 

Když se vracíme pozdě ze zátiší, musíme mít pasírky. Kdo si to umí zařídit se stráží, proklouzne 
přirozeně i tak.

Mezi jalovcovými keři a březinami na vřesovišti cvičíme každý den v rotách. Lze to snést, 

nežádá-li se víc. Běháme kupředu, vrháme se na zem, a náš dech ohýbá stébla a kvítka vřesu. 
Písek, díváme-li se naň tak těsně u země, je čistý jako písek v laboratoriu a je složen z mnoha 
velmi malých křemínků. Podivně to láká zahrabat do něho ruku.

Ale to nejkrásnější jsou lesy lemované břízami. Mění každou chvíli barvu. Teď svítí kmeny 

nejjasnější bělí, a hedvábně a vzdušně vznáší se mezi nimi pastelová zeleň listů; - v nejbližším 
okamžiku se mění všechno v opálovou modř, která stříbřitě přilétá od okraje lesíka a těrkuje 
zeleň;.- ale hned na jednom místě se prohlubuje skoro až do černi, jde-li přes slunce oblak. A 
tento stín běží jako přízrak po kmenech, teď bledo-žlutých, dál přes vřesovisko až k obzoru, - 
mezitím však už stojí břízy jako slavnostní prapory s bílými žerďmi před zlatorudým plápolem 
jejich zbarveného listí.