Remarque---Na-západní-frontě-klid

ženské."

Ach mami, mami! Pro tebe jsem děckem, - proč nemohu dát hlavu do tvého klína a plakat? 

Proč musím být stále tím silnějším a kurážnějším, chtěl bych také jednou plakat a být těšen, 
vždyť nejsem skutečně o mnoho víc, než dítě, ve skříni visí ještě mé krátké kalhoty, - neuplynulo 
od té doby přec tolik času, pročpak je to pryč?

Povídám tak klidně, jak jen umím: „Tam, kde jsme, tam nejsou žádné ženské, mami."
,,A bud na sebe v poli hodně opatrný, Pavle."

Ach, mami, mami! Proč tě nevezmu do svého obětí a proč neumřeme. Jací jsme to ubožáci!
„Budu, maminko, budu,"
„Budu se za tebe každý den modlit, Pavle."
Ach mami, mami! Vstaňme a vraťme se skrze roky a roky, až tam, kde na nás nebude ležet 

celá tahle bída, vraťme se k tobě a ke mně, k nám samotným, mami!

„Snad bys mohl dostat nějaké místo, kde není takové nebezpečí."
„Ano, mami, snad přijdu do kuchyně, to by se mohlo stát."

„Vem to, a nech ty druhé mluvit."

„O to se nestarám, mami."

Vzdychá. Její obličej je bílou skvrnou ve tmě.

„Ale teď musíš jít spát, mami."
Neodpovídá. Vstanu a dám jí deku přes ramena. Drží se mé ruky, má bolesti. Tak ji přenesu. 

Zůstanu ještě chvilku u ní. „Ty se musíš taky uzdravit, mami, až se vrátím."

„Ba, ba, dítě."
,,Nesmíte mi posílat své věci do pole, mami. Máme venku jídla dost. Vy to tu budete víc 

potřebovat."

Jak ubohoučce leží ve své posteli, ta, která mě miluje víc než všechno. Když už chci jít, řekne 

spěšně:  ,,Obstarala jsem ti ještě dvoje podvlékačky. Jsou z dobré vlny. V těch ti bude teplo. 
Nesmíš zapomenout, dát si je mezi své věci."

Ach mami, vím co ses k vůli těm dvojím podvlékačkám nastala, nabědovala a nažebrala! Ach, 

mami, mami, jak pochopit, že musím od tebe, kdo má na mne větší právo než ty? Ještě sedím 
tady a ty ležíš tam, máme si toho ještě tolik co říci, ale nebudeme nikdy moci.