Remarque---Na-západní-frontě-klid

Potom  je  dovedu  oba na  nádraží.  Dávají  mi  sklenici  marmelády a  balíček  bramborových 

hubiček, které mně napekla ještě matka.

Pak odjíždějí a já se vracím. Večer si namažu na hubičky marmeládu a jím. Nechutná mi to 

nějak. Proto vyjdu ven, abych dal hubičky Rusům. Pak mi napadá, že je maminka pekla sama a 
že měla snad bolesti, když stála u horkých kamen. Odložím balíček do torny a vezmu z něho k 
Rusům jendva kousky.

IX

Jedeme   několik   dní.   Na   nebi   se   objevují   první   letci.   Rachotíme   kolem   vlaků   s   těžkými 

náklady. Děla, děla. Převezme nás polní dráha. Hledám svůj pluk. Nikdo neví, kde právě je. 

Kdesi přenocuji, kdesi dostanu ráno proviant a několik neurčitých instrukcí. Tak se vydám se 
svou tornou a se svou puškou zase na cestu.

Když přijdu na místo, dovídám se, že v rozstřílené vesnici už nikdo z našich není. Slyším, že 

jsme byli přeformováni v létavou divisi, kterou vrazí všude tam, kde to smrdí. To mě právě moc 
netěší. Vypravují mi o velkých ztrátách, které prý jsme měli. Ptám se na Kata a Alberta. Nikdo o 
nich nic neví.

Hledám a bloudím dál, je to podivuhodný pocit. Ještě jednu noc a ještě jednu tábořím venku 

jako Indián. Pak dostanu bezpečnou zprávu a mohu se odpoledne v kanceláři hlásit.

Felák si mě tam nechá. Rota se ve dvou dnech vrátí, nemá to smysl posílat mě ven. „Jaké to 

bylo na dovolené? Pěkné, co?," ptá se.

„Tak, tak," povídám.

„Jo, jo," vzdychá, „kdyby jen člověk nemusel zase pryč. To člověku vždycky zkaňhá druhou 

polovičku."

Flákám   se   tak,   dokud   rota   ráno   nepřijde,   šedivá,   špinavá,   rozmrzelá   a   zakaboněná.   Tu