Finance velké otázky na test

• Transakční služby

Transakční a zúčtovací styk, vytváření finančních dokumentů a zajišťování jejich veškerého pohybu tak, aby hospodářské subjekty měly možnost realizovat běžný platební styk. Komerční banky nabízely základní finanční dokument, umožňující pružný a efektivní platební styk: depozita na požádání. Depozita byly v poválečném období striktně regulovány, zákony zakázáno úročit prostředky na běžných účtech. V USA bylo teprve v roce 1980 povoleno úročit prostředky, které nebyly vázány výpovědní lhůtou (NOW). K analogickým změnám dochází i v ostatních ekonomicky vyspělých zemích, nicméně regulace v oblasti depozit je dosud relativně striktní ve většině zemí.

Zavedení NOW účtů změnilo situaci při poskytování transakčních služeb - zvýšení konkurence na finančních trzích, zájem depozitních institucí o úspory drobných klientů a zvýšení úrokových sazeb.

Transakční služby jsou výrazně ovlivněny finančními inovacemi posledních let - depozitní instituce zavádějí nové produkty, odpovídající šekovatelným. Dochází ke stírání rozdílu mezi transakčními a netransakčními depozity. Rozšiřují se služby pro drobné klienty, používání moderních informačních technologií vč. elektronické bankovnictví

• Zprostředkovatelské služby

Umožňují tok fondů od spořících subjektů k subjektům investujícím a tím umožňuje rychlejší růst úspor i investic v ekonomice jako celku a její rychlejší růst. Mechanismus, jehož prostřednictvím jsou uspořádané fondy transferovány k těm, kteří je potřebují a kteří jsou schopni využít úspor k investicím zajišťuje finanční systém.

Dlužníci vydávají dlužní dokument, tj. přímý CP. V případě přímého financování drží věřitelé přímé CP a dostávají platby náležející jim díky držbě CP, od emitenta. Věřitelé dávají přednost držbě nepřímých CP, tj. CP, vydaných finančními institucemi – v podobě depozit na účtu úspor, depozitních certifikátů apod. Získané zdroje využívají k nákupu přímých CP finanční instituce - plní úlohu zprostředkovatele, jde tedy o nepřímé financování. To vyžaduje vlastní kapitál a je spojeno s určitými náklady. Zprostředkovatelé požadují za své služby poplatky, a poskytují zdroje za vyšší úrokové sazby. Berou na sebe řadu rizik (riziko nesplacení) včetně informačních a transakčních nákladů. Depozita uložená u finančních institucí jsou obvykle krátkodobá a vysoce likvidní, je možno je kdykoliv vypovědět bez obav z velkých ztrát. Úvěry poskytované finančními institucemi jsou naopak z větší části dlouhodobé s omezenou likviditou.

Informační a transakční náklady

Přímé CP mají řadu nevýhod - přímé výdaje a časové náklady na analýzu CP, do kterých je možno investovat - informační náklady. Domácnosti mají omezené informace o dlužníkovi, jeho platební schopnosti či neschopnosti, mají malou zkušenost v hodnocení výnosnosti přímých CP. Vlastní realizace koupě či prodeje vyžaduje transakční náklady – např. brokerské poplatky, náklady na právníka k sepsání smlouvy či posouzení nabídky….Snížení rizika při držbě primárních CP vyžaduje vytvoření diverzifikovaného portfolia – držbu CP, jejichž výnosnost, riziko, závislost na vývoji ekonomiky nebude ovlivněna stejnými událostmi a faktory – to vyžaduje určité množství kapitálu. Bez většího množství CP je těžko dosáhnout žádoucího stupně jejich likvidity, pružnosti. Co je u přímých CP bráno za nevýhody je výhodou nepřímých CP. Finanční instituce mají při koupi přímých CP možnost minimalizovat náklady na informace a náklady transakční. Při sledování ekonomických analýz využívají ekonomii rozsahu. Nepřímé CP jsou atraktivnější díky své likviditě – zprostředkovatelé transformují nelikvidní přímé CP na vysoce likvidní nepřímé CP. Rizika, spojená s držbou nepřímého CP jsou jednoznačně nižší, než rizika spojená s držbou přímého CP. Jednu z významných a nesporných předností je, že do nepřímých CP je možno uložit i velice malou sumu prostředků.