Literatura pro děti a mládež - zápisky

H. Ch. Andersen

• Pohádka je pro něj básnickým médiem.

• Pohádka = svět symbolů

• Myšlení blízké dítěti (zosobnění neživých věcí; umí oživit cokoli).

• Apel na dětskou imaginaci (antropomorfizace)

• Autobiografie, vlastní postoje, pocity, náměty ze života

• Všední věci + dětský hrdina

• Charakteristika prostředí, cizí země (místní a časová konkretizace)

• Aktualizace soudobých událostí (implicitní obžaloba a kritika)

• Optimismus vs pesimismus (<- outsider, chudý, pozdě vzdělán, neangažuje se v plnohodnotném láskyplném vztahu; saturace v přírodě, fiktivní svět věcí a květin, projekce lidí do květin)

• Špatný konec – často je pro vývoj jedince lepší než dobrý (krása je uvnitř, ne vně x Ošklivé káčátko=autobiografie autora „O tak velkém štěstí se mi ani nesnilo, když jsem byl ošklivým kačátkem“)

• Oslovuje čtenáře

• Četné dialogy postav

• Tradiční postavy zbaveny nadpřirozena/deglorifikovány (IRONICKÝ PŘÍSTUP K POHÁDKOVÝM OBRAZŮM)

• Pohled dítěte staví nad pokrytectví dospělých

• Vítězství lásky nad chladným rozumem

• Prvky reálného života

• Poukazuje na sociální rozdíly

• Spasitelná role dítěte

• Mnohovýznamovost, symboličnost, alegoričnost

Jan Karafiát

• 1846 – 1929 – období, kdy LDM podléhala pedagogickým tendencím (přelom 19. a 20. století), prózy nebyly rozsáhlé, neužívalo se bohatství jazyka, postrádaly uměleckou kvalitu

• Lze považovat za prvního autora moderní pohádky u nás

• Jeho Broučci stojí na počátku linie, která se vymanila z moralistního pojetí dětské četby, už usilovala o uměleckou kvalitu

• Měl tendenci promlouvat k dětem, formou alegorie reagoval na reálný život dětí

• Karafiát se ještě nevyhnul napomínání, vychovávání, dílo má výrazný náboženský charakter

• Prostředí, kde vyrůstal, mělo náboženskou minulost, vynikalo krásou přírody, prostou života – Vysočina

• Silná evangelická tradice

• Silný vztah k matce, vliv sestry

• Studoval bohosloví

• Spoustu autorů se snažilo ho napodobit

• Broučci – 1876

  • Později zapadli, znovu je objevil Jan Herben 1893

  • Vybral si drobného nepatrného tvora, který je ale důležitý – svítí (v rámci alegorie, v reálném životě moc užitečný není)

  • Začleňuje odkazy na Bibli – v přirozené formě

  • Poprvé přichází s postavou broučků, kteří se vyvíjí – prochází stejným vývojem jako dítě

  • Intencionální literatura byla spíše strohá, Karafiát využíval bohaté jazykové prostředky

  • Četné dialogy, časté zdrobněliny

  • Náboženské prvky

  • Didaktické prvky – přiblížení psychologie dítěte, výchova dětí i dospělých

Boje o pohádku

• Název procesu, začal roku 1913, kdy se objevil článek „Pryč s pohádkou“ v časopise Úhor – napsal Jaroslav Petrbok

• Objevily se debaty ohledně pohádky, první připomínky k vhodnosti a věrohodnosti pohádek – co může dětskému čtenáři pohádka dát? (Když se píše „bylo, nebylo“, „kdysi kdesi“…)

• Říkal, že dítě by mělo žít v reálném světě, ne ve světě fantazijním

• Petrbok kritizuje pohádku K. J. Erbena o dědečkových očích, jezinkách. Dědeček přišel o oči, jezinky mu je vzaly. Chlapec mu pomáhá pást ovce, dědeček ho varuje před jezinkami, on potká jezinky, ty se ho snaží zlákat (jablkem = pokušení, růže = pokušení, česání = dotek), on všechno odmítne, jezinky sváže a chce, aby mu vrátily dědečkovy oči. Nejprve nechtějí, dávají mu jiné oči, ale nakonec mu je dají, tak se navrací dědečkův zrak = schopnost vidět správně. → Petrbok to vzal však doslova a řekl, že pohádky jsou hloupost, protože je nemožné dát dědečkovi oči zpátky do důlků jen tak.

• Argumentace proti argumentuje tak, že hrůznosti v pohádkách nejsou nijak děsivé – dětem nepřijde hrozivé, když baba jaga snědla svou dceru místo původní oběti, neděsily je hlavy napíchané před její chalupou atd., nehledali v tom kanibalismus, hrůznost a odpor přichází až ve škole – při faktech – když se mluvilo o kanibalismu u určitých národů, když se mluvilo o tom, že někteří lidé si dělali poháry z lebek mrtvých nepřátel atd.

• Václav Tille - Zamyšlení nad tím, zda pohádka může čtenáři prospět – dochází k tomu, že ano, ale jen tehdy je-li splněna umělecká hodnota – aby byla v jazyce, který je pro dítě srozumitelný, vhodný, může zprostředkovat obraznou realitu v podobě, která může dětského čtenáře někam posunout

• Tyto boje se vrátily znovu ve 30. letech, vrací se i dneska, neustále

• Někdy, když se snažili autoři adaptovat pohádky tak, aby byly vhodné pro dětského čtenáře, se stalo to, že pohádka byla upravena tolik, že vznikla autorská pohádka