B 20 - Proces dekolonizace světa

Válka si vyžádala asi 300 tis. obětí ze strany Arabů (velká část po zásahu FLN) a 30 tis. ve fr. armádě. Po vyhlášení samostatnosti ještě proběhl zmíněný boj na „kolaborující“ Alžířany a zemi samozřejmě opustlili i bílí osadníci. Francie až do 2002 neuznala hrůznost věcí, na kterých se přímo podílela. Vzhledem k tomu, že „Alžírsko bylo Francií, nejednalo se o válku, ale o vnitřní konflikt“ . takto to Francouzi až donedávna oficiálně prezentovali a navíc se o A. vůbec nemluvilo – „válka beze jména“. Oni vůbec měli s dekolonizací problém.

Holandská dekolonizace

Indonésie

Japonci během II. sv. války podporovali nacionální tendence, jejichž nositelem byla organizace Putera (vl. 100 tis. armáda) – v srpnu vyhlášena nezávislost, ale vylodili se tady Britové (aby přijali japonskou kapitulaci) a obnovili niz. koloniální správu (na Jávě), pak se sem dopravila i niz. armáda, načež vypukly násilnosti, které se nedařilo řešit. Nizozemí tak s brit. zprostředkováním uznalo nezávislost Jávy, Sumatry a Madury – s podmínkou, že se Indonéská republika (prezident Ahmed Sukarno) stane součástí Nizozemsko-indonéké Unie. To nacionalisté odmítli a v roce 1947 sem dorazila početná armáda, která měla zlikvidovat odboj. Válka se ale protahovala (brutalita!), zvýšené niz. snahy (zatčení Sukarna) v roce 1948 vyvolaly pohoršení v mezinárodním měřítku – tlak OSN a USA. Haagská konference 1949 rozhodla o vzniku Spojených států indonéských, které zůstanou v personální unii s Nizozemím (z ní Indonésie vystoupila 1956). Západní Nová Guinea zůstala pod niz. kontrolou až do 1962 (druhá část ostrova kontrolována Austrálií, ta podporovala zachování niz. správy na ostrově z obavy, že by připojením Guinea k Indonésii s jiným etnickým složením obyvatelstva vznikl konflikt). 1976 Indonésie připojila do té doby portugalský Východní Timor.

Belgická dekolonizace

Kongo

Belgické Kongo se stalo soukromým majetkem bel. krále Leopolda II. (společnost Konžské mezinárodní sdružení) rozhodnutím berlínské konference (předtím oblast střetů zájmů Belgie, Německa a Francie) – hl. provincie Katanga (těžba mědi), otřesné podmínky v zacházení s domácím obyvatelstvem a bezohledné využívání přírodních zdrojů až do II. sv. války. Belgičané nebyli ochotní v koloniální otázce cokoli měnit (stejně jako Francouzi), v Kongu vzniklo hnutí za nezávislost až v r. 1958 po uspořádání panafrického konference v Akře. Vypukly nepokoje v hl. městě (Leopoldville), bruselská vláda si uvědomila, že není schopná čelit hnutí za nezávislost a učinila na poslední chvíli nezbytná opatření pro předání vlády, nezávislost byla vyhlášena 1960, v parlamentních volbách zvítězilo Národní konžské hnutí – Patrice Lumumba (vládní koalice založena na víceetnickém základě!! – jeho odpůrci, např. prezident, usilovali o ustavení federace). Armáda, nespokojená s novou situací, která vzdor očekávání nezměnila její postavení, zahájila vzpouru proti bel. důstojníkům (ti byli stále přítomní v zemi), toho využila provincie Katanga k vyhlášení nezávislosti (Tshombe), plukovník Mobutu pak svrhl vládu a Lumumba se uchýlil do V Konga, kde prosazoval svůj vliv SSSR, Lumumba byl zatčen katanžskými separatisty a zavražděn (k zodpovědnosti za jeho smrt se později přiznala Belgie). Do konfliktu se vložila OSN, rada bezpečnosti rozhodla o vyslání jednotek a zároveň vyzvala belgické jednotky ke stažení. Belgičané uposlechli, ale odmítli odejít z Katangy (podporovali je ještě Francouzi a Jihofrická Unie), proti bel. přítomnosti se postavila Ghana a Guinea, které hrozily vstoupit do konfliktu a donutit Belgičany k definitivnímu odchodu. Tajemník OSN Dag Hammarskjöld prosazoval vyslání jednotek OSN také do Katangy, proti tomu ale důrazně protestoval SSSR. Nedařilo se řešit situaci vyjednáváním s představiteli Konžské vlády (Cyrill Adoul), když se jednotky OSN snažily donutit násilím některé cizince z katanžské armády k odchodu, setkala se tato politika s kritikou USA a Británie. Mezitím Tshombe uprchl do Rhodésie a Hammarskjöld se rozhodl odcestovat do Ndoly, aby tam s ním řešil konflikt dalším vyjednáváním, cestou jeho letadlo za nejasných okolností havarovalo (září 1961). V prosinci 1961 došlo k dohodě z Kitony, kdy Konžská vláda uznala nezávislost Katangy, za dva roky byla země opět sjednocena a jednotky OSN opustily Kongo v červnu 1964. 1965 generál Mobutu provedl vojenský převrat.