Učitelská způsobilost SZZ 2025

dovedností.

8. Programy zaměřené na prevenci sebevražd a duševních problémů
a) „Bezpečné cesty“

• Cíl: Prevence sebevražd, podpora duševního zdraví.
• Co zahrnuje: Přednášky, školení pro učitele i žáky, aktivity zaměřené na zvládání náročných situací a

stresu.

• Realizátor: Programy realizují odborné organizace (např. Linka bezpečí, Národní ústav duševního

zdraví).

Shrnutí

Poradenské služby ve škole jsou klíčovým pilířem inkluzivního, bezpečného a podpůrného prostředí.
Učitel, ač hlavní aktér výuky, má v oblasti podpory žáka zázemí v týmu ŠPP, se kterým může aktivně
spolupracovat.
4.A Současné trendy ve vzdělávání a jejich inspirace v alternativních pedagogických
směrech.
ALTERNATIVNÍ ŠKOLA = všechny druhy škol bez ohledu na zřizovatele (círk, soukr. i veřejné), které
se odlišují něčím od hl. proudu standardních, běžných, převažujících škol daného vzděl. systému.
Odlišnost v organizaci výuky a školního života, kurikulu (obsah, cíle), prostředí (architektura, jiná
komunikace), hodnocení (slovní), vztah mezi šk. a rodiči a obcí aj.
• => Kritériem pro vymezení alternativních škol je ped. specifičnost určité vzděl. instituce, nikoli typ
zřizovatele nebo způsob financování.
• Specifičnost za účelem realizace konkrétních funkcí vzdělávání = smysl jejich existence.

• => Alt. školy = klasické i moderní reformní školy, různé typy specifických škol v rámci státního /
veřejného školství ) s rozšířenou výukou mat., s programem Národní škola, Zdravá škola).
VZNIK A VÝVOJ ALTERNATIVNÍCH ŠKOL
• Významnou skupinou alternativních škol v současnosti jsou školy, které vznikly pod vlivem reformního
hnutí. Reformní pedagogika se rozvíjela od poč. 20.st., zejm. ve 20-30.letech (Dewey, Montessori,
Petersen, Freinet, Steiner, Parkhurstová aj.).
• U nás reformní ped. rozvíjena mezi 2 svět. válkami, pak odmítána a kritizována v období socialismu.
• Důvody vzniku alternat. škol: Potřeba vylepšovat + přesycení učiva => exemplární vyučování // kritika
formalistického zp. vyučování.
TYPY ALTERNATIVNÍCH ŠKOL
• Alternativní škola je Průchou definována jako jakákoli škola (bez ohledu na zřizovatele), kt. se svou
pedagogickou a didaktickou specifičností odlišuje od běžných škol svého druhu.
• Ve světě existuje mnoho typů alternativních škol, je těžké se v nich orientovat.
• Rozlišovány bývají 3 hlavní sk. alter. škol: klasické reformní, církevní a moderní alternativní školy
Klasické reformní:
a) Waldorfská škola
• Zakladatel: Rudolf Steiner (1861-1925), 1.škola ve Stuttgartu 1920, přes 100 v Německu, přes 50 v
Holandsku, přes 20 ve Švýcarsku, skoro ve všech zemích záp. Evropy, rozšířila se i do USA, Kanady,
Austrálie
• alternativní, nestátní, svobodná škola („freie Schule“), soukromý zřizovatel, školné + část přispívá stát,
• v ČR od r. 1996 schválené MŠMT jako experimentálně ověřující, u nás asi nejznámější typ (propaguje
je Antroposofická společnost a České sdružení pro waldorfskou pedagogiku) – 7 ZŠ (Praha, Semily,
Písek, Příbram, Ostrava) + několik mateřských, v plné podobě: 12-ti letá integrovaná škola (základní
stupeň 1.-8. roč., vyšší 9.-12.) + mateřská školka,
• antroposofická pedagogika (filosoficko – ped. koncepce),
• výchova má poskytnout maximum svobody k rozvoji individuálních schopností a sil, jimiž by čl. přispěl
k vytvoření nové společnosti,
• volná škola všelidsky orientovaná (NE státní) žákovská samospráva,
• iniciativa žáků, snaha o maximální rozvoj aktivity žáků, tvůrčí a pracovní vyučovací metody,
• důraz na esteticko výchovné předměty, prac. výchovu, jazyky, náboženská vých. v duchu křest. morálky,
epochy – vyučovací bloky,
• neexistují osnovy – obsah určuje učitel se žáky (svoboda učitele),
• hodnotí se charakteristikami žáků s doporučením pro další rozvoj,
• pozitivní atmosféra školy coby silný vých. činitel, osobnost učitele coby silný vých. činitel,
• netradiční řízení = učitelský sbor ve spolupr. s rodiči a učiteli a přáteli waldorfského hnutí v daném
místě.

Zhodnocení:
Na jednu stranu jsou nekriticky obdivovány, považovány za nejlepší typ alter. školy či dokonce školy
vůbec. Na druhou stranu se pak objevuje skepse, že je to dogmatická výchova, vnucuje žákům určitý styl
edukace a světonázorové principy, má sektářský, okultní charakter, je uzavřená vnějšku (výzkumu,
srovnání, konfrontaci s jinými školami) a tudíž chybí analýzy jejich fungování a výsledků a jejich
působení nelze objektivně zhodnotit.
ČŠI (škola v Příbrami, 2000): Výuka povrchní a neodborná (učitelé nejsou s to obsáhnout všechny
předměty), mnoho opisování do sešitů, učebnice se nepoužívají, málo příležitosti k aktivnímu učení.
I.Štampach 2000: Na zač. docházky méně nároků na abstraktní myšlení, nevyžaduje se obvyklá kázeň,
nemusí střídat rychle témata, netrestá se, nezkouší, neznámkuje X nerespektuje se běžné rozdělení
předmětů do ročníků => znemožňuje přechod na jiný typ školy během školní docházky.
M.Pol 1995: Pozitivní rysy: integrace učiva, spolupráce s rodiči, široké kompetence a odpovědnost a role
učitele.
b) Montessoriovská škola