Vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Třída III-intracelulární převaděče signálu
V této třídě jsou proteiny, které, jsou-li normálním proto-onkogenem, přenášejí signál z receptoru na cílové místo v buňce. Mezi nejznámější patří G-proteiny. Jeden z nich, Gs-protein aktivuje adenylylcyklasu, která produkuje cAMP, který aktivuje proteinkinasu A, a tím signalizaci spouštějící v konečném důsledku určitou buněčnou funkci; autohydrolýza GTP (GTP-asová aktivita) podjednotkou G-proteinu vrací Gs-protein do inaktivního stavu. Mutací proto-onkogenu vzniká onkogen, který nemá GTP-asovou aktivitu systému, takže signál přetrvává a produkce cAMP neustává. Vysoká koncentrace cAMP v buňce způsobuje kupř. neregulovanou proliferaci pituitárních buněk a vede ke vzniku pituitárních tumorů.
Třída IV – nukleární transkripční faktory
onkogeny této třídy kódují tvorbu proteinů, které přímo působí na rychlost transkripce aktuální vazbou na příslušnou sekvenci DNA; modifikují též iniciaci transkripce př. proto-onkogeny řady fos,jun a erb-A
Třída V- proteiny kontrolující buněčný cyklus
Přeměna buňky klidové v buňku, která se začne dělit, stejně jako postup cyklu z jedné fáze do druhé, je velmi pečlivě řízena a vyžaduje přítomnost, respektive aktivitu specifických proteinů jako jsou např. cykliny, cyklin-dependentní proteinkinasy, regulátory kontrolních bodů: p53 a RB. Jako onkogeny působí pozměněné tumorové supresorové geny p53 a Rb; exprese jejich onkoproteinů vede k poruše kontroly buněčného cyklu a k nekontrolovanému růstu (proliferaci). Mutované geny byly nalezeny u řady nádorů. Kromě výše uvedených k tomu přistupují ještě onkogeny mdm2, Cip1, p16, respektive od onkogenů odvozené onko-proteiny.
109. TUMOR SUPRESOROVÉ GENY
Tumor-supresorové geny (antionkogeny také recesivní onkogeny) – mají zásadní úlohu v maligním procesu; jejich produkty regulují buněčné dělení
k poruše kontroly buněčného cyklu vede chybění obou alel určitého supresorového genu (např.delece), změna jejich struktury (např. bodovou mutací) nebo inaktivace jimi kódovaného proteinu to může mít za následek maligní zvrat buňky
mutace v tumor-supresorových genech mají recesivní charakter
kromě mutací v proto-onkogenech mohou vznikat mutační změny v anti-onkogenech (tumor-supresorové geny). Na rozdíl od onkogenů jimi kódované proteiny mají antiproliferační účinek, podporují diferenciaci a apoptózu.
v každé somatické buňce je asi 40 tumor-supresorových genů. Aby se staly tumorigenními, musí být mutovány obě jejich alely – proto název recesivní onkogeny. S tím souvisí tzv. dvouzásahová teorie (poprvé formuloval Knudson, když vysvětloval vznik vzácného hereditárního retinoblastomu). Na rozdíl od mnohem častějšího sporadického retinoblastomu, kde se jedná o náhodné mutace jedné a posléze druhé alely v buňce sítnice, je u hereditární formy jedna mutovaná alela zděděna, příslušný jedinec je heterozygot, u něhož se zděděná nádorová predispozice zatím neprojevuje. Dojde-li však k mutaci/eliminaci druhé alely, iniciuje se rozvoj nádorového klonu buněk sítnice. Tomuto procesu se říká ztráta heterozygozity (LOH=loss of heterozygozity).
prvně objevený tumor-supresorový gen byl nazván retinoblastomový gen = Rb-gen a jeho produkt RB-protein. Vyskytuje se v každé buňce, kde reguluje buněčný cyklus dělení.
Retinoblastomový gen (Rb-1) a další tumor-supresorový gen p53, resp. jejich produkty, fungují jako jakési brzdy buněčné proliferace. Rb-1 negativně reguluje důležitý transkripční faktor E2F a delece Rb-genu, k níž dochází při vzniku kongenitálního retinoblastomu, nebo sekvestrace jeho proteinového produktu v přítomnosti adenovirového proteinu E1A nebo proteinu E7 (při infekci virem lidského papilomu) navodí odblokování suprese E2F. Naproti tomu p53 působí tím, že podporuje expresi p21/CIP, který je mohutným inhibitorem kinas regulujících buněčný cyklus (CDK).