Vypracovane-otazky-ke-zkousce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
119. VZNIK A VÝVOJ DRUHŮ
i když původ života na Zemi přenosem z vesmíru nelze vyloučit, předpokládají takřka všechny moderní teorie že živé soustavy vznikly na Zemi (autochtonně) postupným zvyšováním organizovanosti „neživé hmoty“
všechny dnes existující hypotézy jsou variantami, které vycházejí z jednoduchých postulátů:
Nebiologický vznik organických sloučenin a zejm. jednoduchých biopolymerů (zejm. peptidů a peptidonukleotidů)
Asociace molekul organických látek na podkladě fyzikálních či fyzikálně-chemických procesů v ohraničenou soustavu s relativně stabilní strukturou
vznik primitivního metabolismu a autoreprodukční schopnosti těchto soustav na podkladě fixace volné energie a biochemické paměti
vývoj živých soustav zahrnuje prebiotickou etapu (chemický vývoj a vznik určitého stupně organizovatelnosti) a etapu biotickou, zahrnující vznik nejprimitivnějších živých soustav (eobiontů) a jejich vývoj v evolučně primitivní buňky
DRUH je jednou ze základních kategorií organizace živých soustav vývoj jednotlivých druhů (speciace), existujících (recentních) i vymřelých (fosilních), je konkrétním obrazem, jak se živá příroda vyvíjela a vyvíjí
předpokládáme-li, že život je monofyletický – tj. že všechny druhy vznikly z jednotného základu, pak množství existujících druhů vzniklo rozrůzňováním (divergencí) postupná přeměna jednotlivých druhů v jiné vyjadřuje i míru jejich příbuznosti a je tak základem přirozeného systému organismu
druh = soubor jedinců shodných v základních znacích (druhových) a dávající navzájem plodné potomstvo (Darwin)
za hlavní kritérium (i když ne dokonalé) pro vymezení druhu považujeme dnes jeho reprodukční izolaci – tj. skutečnost, že jedinci téhož druhu dávají při zkřížení plodné potomstvo, nikoli však s jedinci jiného druhu (mezidruhová hybridizace je ovšem možná, mezidruhoví hybridi nejsou však plodní) druhy jsou tedy navzájem odděleny reprodukční bariérou
působením selekčních faktorů změna genofondu populace – tj. mění se postupně vlastnosti jedinců a celého populace (druhů); rozdělí-li se populace na subpopulace, které jsou pod tlakem jiných selekčních faktorů (kritérií), může se jejich genofond vyvíjet různým směrem izolace části populace nebo rozdělení populace na subpopulace je tedy základním předpokladem divergentního vývoje a předpokladem pro vznik nových druhů
geografická izolace (při vzniku geografických izolátů) vede k tomu, že oddělené subpopulace ztrácejí mezi sebou jakýkoli genetický kontakt = tzv. alopatrické populace
příčiny geografické izolace: postupná migrace části populace do jiných areálů, introdukce části populace do jiného prostředí, rozsáhlé přírodní katastrofy, geologické změny, atd.
k rozpadu populace může dojít i bez geografické izolace jestliže se z nějakých příčin nemohou určité odrůdy či plemena téhož druhu spolu křížit tedy i u společně žijících (sympatrických) subpopulací může dojít k izolaci = tzv. izolace reprodukční (reprodukční izoláty) – příčinou mohou být i sezónní rozdíly při páření různých odrůd (sezónní izolace) , znemožnění kopulace či oplození z anatomických příčin (mechanická izolace), letalita některých genových kombinací (zygotová či embryová izolace), polyploidizace, apod.
prostorovou izolaci subpopulací je nutno považovat za hlavní předpoklad pro vývojovou divergenci, a tedy i pro vznik nových druhů