Elektrotechnika_1_Skripta

504

.

23

2

.

45

0

40

52

.

0

1

:

1

=

−

=

∆

   a   

096

.

199

2

.

45

2

.

40

40

98

.

39

2

:

1

−

=

−

−

−

=

∆

. 

Vstupní odpor a činitel přenosu napětí jsou pak rovny 

Ω

=

∆

∆

=

k

R

vst

72

,

4

1

:

1

 a 

4707

,

8

1

:

1

2

:

1

−

=

∆

∆

=

u

K

 . 

 
Závěry k metodě uzlových napětí: 
 
1.  Metoda je vhodná pro ruční i počítačové řešení jednoduchých i velmi složitých obvodů. 
2.  Umožňuje  řešit i obvody se zdroji proudu řízenými napětím,  které  jsou  obsaženy  ve     

většině náhradních schémat bipolárních i unipolárních tranzistorů. V tomto případě však 
není vodivostní (admitanční) matice symetrická podle hlavní diagonály. 

3.  Metoda má však i nevýhody – neřeší totiž přímo obvody s některými obvodovými prvky,  

jmenovitě: 

a) s ideálními zdroji napětí (nezávislými i řízenými),  

  b) s operačními zesilovači, 
  c) s magneticky vázanými cívkami. 

V principu je možné řešit i výše uvedené případy, je však zpravidla nutné psát rovnice 

podle I. Kirchhoffova zákona pro každý uzel jednotlivě a provádět příslušné úpravy pro 
získání výsledné maticové soustavy rovnic. Uvedené nevýhody odstraňuje  modifikovaná 
(upravená)  metoda uzlových napětí. Než přistoupíme k popisu této metody, vysvětlíme na 
příkladu, jak lze při „ručním“  řešení obejít problém ad a), tedy obsahuje-li obvod větev 
s ideálním napěťovým zdrojem.  

Příklad 3.23:  
Řešte můstkové zapojení podle Obr. 3.37 užitím metody uzlových napětí. Hodnoty prvků 
obvodu jsou: U = 2V, R1 = R3 = 20Ω, R2 = 40Ω, R4 = 10Ω a RG = 25Ω.