Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vysoká autonomie krajských úřadů v rozhodovacím procesu financování je důsledkem v poslední době dosti kritizované rozdílnosti výše krajských normativů stanovených jednotlivými kraji na určitou jednotku výkonu. Rozdílnost výše normativů stanovených pro stejný druh vzdělávání je důsledkem kombinace několika faktorů, mezi nejvýznamnější patří:
Stanovení hodnoty „Ž“, tj. průměrného počtu dětí, žáků, studentů ve třídě, studijní skupině nebo oddělení v příslušném oboru vzdělání ve školách v rámci kraje.
Při stanovení průměrného počtu žáků mají kraje velmi rozsáhlé možnosti, protože stejně rozsáhlá jsou i ustanovení prováděcích předpisů ke školskému zákonu. Např. vyhláška o základním vzdělávání stanovuje rozmezí žáků v plně organizované základní škole mezi 17 až 30 žáky a nad tento počet může zřizovatel v souladu s § 23 odst. 4 školského zákona povolit výjimku z nejvyššího počtu žáků ve třídě až do počtu 34 žáků ve třídě. Jednotlivé krajské úřady tak stanovují hodnotu „Ž“ jako jim se jevící optimální naplněnost třídy, čímž mají poměrně široké možnosti. Stanovení hodnoty „Ž“ umožňuje krajským úřadům podporovat málo naplněné obory vzdělání – čím nižší stanovená hodnota „Ž“, tím nižší ukazatel „Np“. Důsledkem je vysoká hodnota krajského normativu, která pokrývá mzdové výdaje i ve třídě s malým počtem žáků.
Stanovení hodnoty „H“, tj. průměrného počtu vyučovacích hodin ve třídě za týden. Situace je obdobná, jako u stanovení hodnoty „Ž". Hodnota „H“ je pro jednotlivé obory vzdělání stanovena v Rámcových vzdělávacích programech46, není však stanoveno, pro jak velkou třídu uvedená hodnota platí.
Na otázku, zda jsou odlišné krajské normativy kladem či záporem stávajícího normativního systému financování regionálního školství, je obtížné odpovědět. Z pohledu státu se jedná o nerovnou podporu jednotlivých oborů vzdělávání a z pohledu krajů jde o možnost řešit svá územní specifika. Rozdílné výše krajských normativů jsou každoročně předmětem diskuzí odpovědných pracovníků krajských úřadů a pracovníků MŠMT, kteří rozdíly analyzují a hledají jejich příčiny. Dle mého názoru je hlavní příčinou stále více se prohlubujících rozdílných výší krajských normativů nepříznivý demografický vývoj a také neochota či nemožnost zřizovatelů demografickému vývoji přizpůsobit síť škol. U předškolního a základního vzdělávání je obtížné síť škol redukovat tak, aby byla zachována dobrá dostupnost všem žákům, ale zejména u středního školství je třeba výrazné optimalizace sítě škol. Neexistuje žádný ekonomický nástroj, který by přiměl kraje coby dominantní zřizovatele středních škol, aby přistupoval k nepopulárním opatřením a střední školy slučoval, případně rušil. Tak dochází k rozmělňování finančních prostředků státního rozpočtu a jejich neefektivní distribuci.