Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

Pružnost. Při tvorbě republikových normativů je umožněno velmi pružně a operativně přesouvat finanční zdroje alokované ve státním rozpočtu na regionální školství mezi jednotlivými věkovými kategoriemi. K přesunům může docházet kvůli demografickému vývoji nebo kvůli změně rozsahu poskytovaných služeb. Pokles žáků na základních školách je patrný zejména od roku 1997 a v dnešní době se postupně přesouvá na střední školy, což u některých krajů vyvolalo snahu síť středních škol optimalizovat (síť základních škol lze optimalizovat mnohem obtížněji, je to možné pouze ve větších městech). Ke změně rozsahu poskytovaných služeb došlo např. v roce 2007, kdy se podařilo velmi podstatným způsobem rozšířit rozsah jazykového vzdělávání v základních školách o 11 hodin týdně a v gymnáziích o 8 hodin týdně, a to prakticky bez dodatečných nároků na výdaje státního rozpočtu.65

3.5.3 Slabé stránky stávajícího systému financování ze státního rozpočtu

Zápisy do školského rejstříku. V dnešní době má MŠMT poměrně malou pravomoc v rozhodování o vzniku nových škol či školských zařízení a o zvyšování jejich kapacit při zápisu do školského rejstříku.66 MŠMT nemůže zabránit vzniku nových školských subjektů, i když musí tyto školy finančně zabezpečit. Jediným nástrojem, který může MŠMT pomoci, je správní řízení o zápise školy do školského rejstříku – jak jsem uvedla v kapitole „2.3 Vzdělávací soustava“, okamžikem zápisu do školského rejstříku vzniká škole mimo jiné právo na finanční prostředky ze státního rozpočtu. Při posuzování žádosti o zápis do školského rejstříku musí orgán, který vede školský rejstřík (převážně MŠMT a v některých případech krajské úřady) zamítnout žádost, pokud není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky a současně příslušného kraje.67 MŠMT a také kraje na toto ustanovení začaly pozvolna reagovat, ale pouze u některých druhů škol, např. u základních uměleckých škol, je v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR stanovena stagnace kapacity základních uměleckých škol a v místech demografického poklesu dokonce snižování kapacity tohoto druhu školy.68 Obdobně je řešeno střední a vyšší odborné vzdělávání – při zařazování nové školy do sítě škol bude respektováno zdůvodněné negativní stanovisko kraje (tamtéž s. 49). Avšak na nejrozšířenější druhy škol – základní a mateřské školy - nemá Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR stanovena žádná omezující stanoviska.

Financování nepedagogických pracovníků je problémem spíše „vyššího řádu“, a to problémem nastavení obsahu financování regionálního školství ze státního rozpočtu. Financování nepedagogických pracovníků je nesporně pozůstatkem z dob, kdy stát plnil roli zaměstnavatele i u tzv. obecního školství.69 Řešením by zcela jistě bylo převést odpovědnost za financování nepedagogických pracovníků do kompetencí zřizovatelů, a s tím související změna rozpočtového určení daní, přesněji řečeno zohlednění existence škol v rozpočtovém určení daní. U takové zcela zásadní změny pojetí financování regionálního školství by muselo dojít k politickému konsensu napříč celým politickým spektrem. Díky tradičnímu pojetí naší „české školy“ jakožto celistvého organismu zahrnujícího všechny součásti zatím nic nenasvědčuje tak zásadnímu zásahu do financování nepedagogických pracovníků, jako je přesun pod rozpočtové určení daní.