Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

3.5.1 Hodnocení financování z rozpočtu zřizovatelů

Rozsah finančních prostředků poskytovaný školám zřizovateli je, dle mého názoru, nastaven správně. Financování provozních výdajů škol zřizovateli dokáže pružně reagovat na konkrétní požadavky jednotlivých škol, ze státního rozpočtu by toto bylo velmi obtížné, spíše nerealizovatelné. Obce dostávají na úhradu nákladů škol státní příspěvek z výdajové kapitoly 538 „Všeobecná pokladní správa“, který se pohybuje každoročně ve výši cca 1 400 Kč na žáka. Tento příspěvek obdrží obce bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou zřizovateli škol. Školský zákon v § 178 a § 179 stanovuje u základních a mateřských škol povinnost úhrady neinvestičních nákladů na základní a předškolní vzdělávání mezi obcemi. V případě, kdy se žák základní školy nebo dítě v posledním ročníku mateřské školy vzdělává ve škole zřízené jinou obcí, je obec, ve které má zmíněné dítě trvalý pobyt, povinna hradit obci, která školu zřizuje, její neinvestiční výdaje poskytnuté obcí, pokud se obce nedohodnou jinak. Tato povinnost obci nevzniká, pokud zřizuje školu, v níž by měl žák podmínky pro bezplatné plnění povinné školní docházky zajištěny, pokud se příslušné obce nedohodnou jinak.62 Problematickým místem této právní úpravy je, že obce povinné k úhradě jsou vesměs obce velmi malé, které nezřizují školy, a také rozsah úhrady je omezený pouze na neinvestiční výdaje školy, tedy nikoliv všech součástí školy jakožto právního subjektu, ale pouze základní a mateřské školy jakožto druhu školy. V úhradě nejsou zahrnuty neinvestiční výdaje školních jídelen, školních družin, školních klubů, středisek volného času apod. a také zde nejsou zahrnuty investiční výdaje. Školský zákon sice připouští možnost dohody mezi obcemi, ale v praxi jde převážně o odpuštění či snížení zákonné úhrady neinvestičních výdajů, protože povinné obce mají díky své velikosti a systému rozpočtového určení daní omezené rozpočty.63 V městě Odry, které zřizuje dvě základní školy a jednu mateřskou školu, byly v roce 2011 celkové neinvestiční výdaje na školství cca 9 mil. Kč (5 % výdajové stránky rozpočtu města), příspěvek ze státního rozpočtu 1,4 mil. Kč a úhradou za dojíždějící žáky město získalo pouze 336 tis. Kč.

3.5.2 Kladné stránky stávajícího systému financování ze státního rozpočtu

Transparentnost. Z výše uvedených údajů je zřejmé, že prvek transparentnosti je vzhledem k objemu poskytovaných finančních prostředků velmi důležitý. Prostřednictvím normativního a programového financování je ke konečným příjemcům alokováno až 98 % disponibilních rozpočtovaných zdrojů. Jak republikové, tak i krajské normativy jsou zveřejňovány způsobem umožňujícím dálkový přístup, neexistuje žádné omezení, které by vyjímalo jakoukoliv část systému financování regionálního školství z režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů, veškeré informace a data z procesu financování jsou tedy veřejné. V úrovni přidělování finančních prostředků z rozpočtu MŠMT je princip normativního a programového financování uplatňován prakticky absolutně, což výrazně snižuje rizika spojená s různými formami klientelismu či lobismu.64 Prostor pro subjektivní rozhodování při procesu financováni mají krajské úřady, a to jednak při stanovení výše jednotlivých krajských normativů, ale také při poskytování finančních prostředků z jimi vytvořené rezervy (viz. kapitola „3.4.1 Normativní financování krajského a obecního školství“). Je pravdou, že kraje tak mohou podporovat některé školy bez objektivních příčin, ale bez existence rezervy by nebylo možné zohledňovat určitá specifika vzdělávání (jako je např. vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami), nebo by nebylo možné pružně reagovat na změny, které by se udály v průběhu roku (např. zřízení nové školské organizace v průběhu roku, nejčastěji se jedná o mateřské školy). Školám také mohou v průběhu roku vzniknout nepředvídatelné výdaje vyplývající z pracovněprávních vztahů, např. vyplácení odstupného při ukončení pracovního poměru se zaměstnancem (ve výši trojnásobku průměrného platu zaměstnance), vyplácení odstupného v případě pracovního úrazu, který má za následek neschopnost dále vykonávat svou práci (ve výši dvanáctinásobku průměrného platu) a v neposlední řadě také třeba náklady na soudní výlohy v případě neúspěšných soudních sporů v pracovněprávní oblasti. To je jen demonstrativní výčet nepředvídatelných výdajů, které by bez existence krajské rezervy bylo obtížné financovat.