Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

Speciální vzdělávání. Normativní způsob financování se za celou dobu své existence (10 let) nedokázal vypořádat s financováním vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „speciální vzdělávání“). Speciální vzdělávání se uskutečňuje v různých formách, žáci mohou být individuálně integrováni do běžných tříd, mohou mít doporučeno školským poradenským zařízením vzdělávání za pomoci asistenta pedagoga, mohou se vzdělávat ve speciálních třídách v běžné škole, mohou se vzdělávat v Základních školách speciálních (dříve „pomocné školy“), případně ve školách zřizovaných při zdravotnických zařízeních, mohou mít nároky na kompenzační pomůcky apod. Některé segmenty speciálního vzdělávání řeší programové financování (např. kompenzační pomůcky, prostředky na platy asistentů pedagoga), normativní financování se snaží se speciálním vzděláváním vypořádat prostřednictvím příplatků k základnímu normativu za jednotlivá postižení. Tyto příplatky ve skutečnosti nic konkrétního neřeší, jejich opodstatnění nalezneme pouze u dětí se zdravotním postižením, které jsou individuálně integrované v běžných třídách. Ve speciálních třídách běžné základní školy se vzdělávají děti lehce a středně těžce mentálně postižené,71 ale také, v souladu s § 10odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů, se ve speciálních třídách mohou vzdělávat žáci bez postižení, pouze na základě žádosti zákonných zástupců (do výše 25% celkového počtu dětí ve speciální třídě). Tyto speciální třídy se naplňují maximálně do počtu 12 dětí. Pro financování dětí ve speciálních třídách je použit stejný normativ, jako na vzdělávání dětí v třídách běžných, jež je koncipován většinou na počet 22 dětí ve třídě (hodnota „Ž“ při výpočtu Np, viz. kapitola „4.3.1 Normativní financování krajského a obecního školství“), příplatky k základnímu normativu na děti se zdravotním postižením v žádném případě nevyváží snížený počet žáků ve speciální třídě.

Financování školských zařízení. Problematické je také financování činností školských zařízení na jednotku výkonu (např. školní stravování, zájmové vzdělávání apod.), přitom rozsah školských služeb poskytovaných ve školských zařízeních je v kompetenci ředitele školy. Pro názornost uvedu příklad – školní družina je normativně financována na počet dětí, ale je v kompetenci ředitele určit dobu provozu školní družiny. Nákladově je samozřejmě rozdíl, jestli bude denně v provozu 4 nebo 8 hodin, ale ze státního rozpočtu je normativně přidělen stejný obnos finančních prostředků. Škola nevyužité přidělené finanční prostředky může použít pro financování pedagogických pracovníků jiné součásti školy. K největším přesunům finančních prostředků v rámci školy (jednoho právního subjektu) dochází ze zařízení zájmových vzdělávání (školní družina, klub, středisko volného času) do základní školy, v menší míře se jedná také o přesuny z mateřské do základní školy. U nejrozsáhlejšího segmentu školských zařízení – školních jídelen - také není ideální normativní financování na počet přihlášených strávníků. Počet strávníků se může v průběhu roku výrazně odlišovat od počtu uvařených hlavních jídel, jinak řečeno, ne každý přihlášený strávník dochází na obědy pravidelně (zejména u středních škol), normativní financování na přihlášené strávníky neumožňuje zohlednit skutečnou potřebu finančních prostředků na chod školních jídelen. Obdobná situace je v případě normativního financování nepedagogických pracovníků (provozních pracovníků) na počet žáků. Skutečná potřeba se však odvíjí od velikosti budovy, pozemků apod. nezávisle na počtu žáků.