Makroekonomie 2 RMAKP - Vypracované otázky

dY = dI + c * dI + c2 * dI + c3 * dI + c4 * dI

dY….přírůstek národního důchodu vyvolaný investicemi

dI…..přírůstek investic

c…...mezní sklon ke spotřebě

První člen řady dI udává přírůstek důchodů v investičním sektoru, který se rovná přírůstku investice. Z těchto důchodů je část uspořena a část vydána na spotřebu (dáno sklonem ke spotřebě c). Část vydána na spotřebu pak vytváří další důchody ve spotřebním sektoru o velikosti (c * dI). Tyto důchody jsou opět rozděleny mezi úspory a spotřebu, takže vyvolají další přírůstek důchodů, atd. Následující důchody jsou vždy menší než předchozí důchody, které je vyvolaly, protože pouze část důchodů je vydána na spotřebu, část je uspořena. Řetězová reakce důchodů se tak postupně vyčerpává.

Součtem geometrické řady dostaneme vztah: dY = 1/ (1 – c) * dI

1/ (1 – c) je investiční multiplikátor, je to číslo větší než 1, protože sklon ke spotřebě c je vždy menší než 1.

Důchodotvorný efekt investic byl použit k vysvětlení nutnosti veřejných investic jako nástroje v boji s depresí a nezaměstnaností. Předpokladem působení důchodotvorného efektu investic je existence nevyužitých výrobních kapacit a nezaměstnanosti.

Nedostatkem multiplikátoru je zahrnutí pouze účinku investic na poptávku, nikoliv na nabídku. Z krátkodobého hlediska sice roste poptávka, ale následně se zvyšují i výrobní kapacity, což představuje přírůstek nabídky. Tento účinek se však projevuje se zpožděním, zatímco důchodotvorný účinek téměř ihned.

Otázka č. 39: Vysvětlete neoklasickou a Keynesovu funkci úspor. Str. 124-125

Neoklasická funkce úspor: klasická ekonomie vysvětlovala výši úspor výší úrokové míry. Vycházeli z tvrzení saving is spending, což znamená, že úspory se mění v investiční výdaje. Úroková míra je mechanismem zajišťujícím soulad úspor a investic.

Keynesova funkce úspor: Keynes tuto teorii vyvrátil. Neexistuje mechanismus, který by zajišťoval, že veškeré úspory se přemění v investice. Podle Keynese je rozhodování o úsporách a investicích v kapitalistické ekonomice oddělené. Podle Keynese je mechanismem zajišťujícím souladu úspor a investic změna důchodu. Výše úspor závisí na výši osobních důchodů, proto jsou úspory funkcí důchodu.

Otázka č. 38: Jaký existuje vztah mezi úsporami a investicemi? Str. 126

Podle Keynese nejsou investice a úspory nijak spojeny, neexistuje mechanismus, který by zajišťoval, že se investice budou rovnat úsporám. Díky tomu mohou nastat dvě situace: mezera úspor (úspory jsou vyšší než zamýšlené investice) nebo mezera investic (zamýšlené investice převyšují úspory).

Další vývoj keynesiánství

Otázka č. 69: Charakterizujte neokeynesiánství a postkeynesiánství. Jaký byl význam těchto směrů. Str. 131-143

Neokeynesiánství představovalo snahu o spojení Keynesovy makroekonomie s neoklasickou mikroekonomií. Jedná se o přizpůsobení Keynesova odkazu neoklasické teorii. Jedním z hlavních znaků je přijetí mikroekonomických poznatků neoklasiků. Hlavními představiteli jsou Alvin Hansen, Franco Modigliany a P.A. Samuelson.