VFS_ZS16_Sokol_texty

Takové hrátky s významy a dvojznačnostmi jsou sice náramná věc, pro účinné sdělování přesných informací, jež mají vést k určitému cíli, jsou však zřetelnou překážkou. Proto se věda na rozdíl od běžného života snaží významy nějak zkrotit a zavést pro věci názvy pokud možno jednoznačné, nezávisle na souvislostech a hrách, které s nimi právě provozujeme. Podle příkladu s Fifinkou by se mohlo zdát, že to není takový problém: stačí se ode všech významů odmyslet a vzít věc samu tak, jak je. Jenže co to je, kartáček na zuby zbavený svého významu, to jest čištění zubů? Třeba pro brazilského Indiána? Ale nemusíme chodit tak daleko. Téměř všechno, co roste na zeleninové zahrádce - kapusta, zelí, květák, kedlubny a kdoví co ještě - jsou z botanického hlediska jen zrůdné varianty jediné a téže »věci«, to jest rostliny brukev zelná, brassica oleracea L. Zkuste tohle vysvětlit zelináři nebo kuchařce. Naopak všechno to, pro co zahradník vystačí s jediným pojmem »plevel«, věda pečlivě třídí do desítek různých druhů, rodů a čeledí. Kdo z nich má pravdu a co je »věc sama«?

Zřejmě nezbývá než uznat, že to i ono jsou významy, jenže pokaždé jiné. Pro třídění a rozlišování svých významů má věda vlastní obecná pravidla, nezávislá na každodenních souvislostech a jak jsme právě viděli, někdy přímo proti nim. Díky tomu, že věda věnuje svým významům výslovnou a soustavnou péči, může být její použitelnost na zahrádce nebo v kuchyni omezená, nicméně její významy čili pojmy vynikají tím, že jsou reprodukovatelné (všichni dobří botanici pojmenují předloženou žoužel stejně) a přesné (každé jiné býlí nazvou jinak). Starší vědy, které ještě vycházely z běžné zkušenosti, jako právě botanika, se snažily užívat slov běžného jazyka a jen je zpřesňovat. Pak se ovšem může stát, že se věda a běžný jazyk na některých místech rozejdou: řeknu-li »pampeliška«, měl bych dodat, zda mluvím jako laik a mám tedy na mysli běžný žlutý plevel, botanicky smetanku obecnou, anebo jako botanik a míním skutečně daleko méně známou rostlinu, pampelišku podzimní, leontodon autumnalis L. Po těchto špatných zkušenostech dává dnes věda přednost slovům neběžným nebo dokonce cizojazyčným (ve fyzice anglickým nebo vůbec jen vymyšleným, v zoologii a v botanice latinským), u nichž je taková záměna vyloučena.

Pojmy jsou velice jednoduchý a účinný prostředek, jak se v nějaké oblasti vyznat tak dobře, jako v naší kuchyni, kde pro většinu z nás pojmy původně vznikly. Richard Weiner o nich říká, že jsou jako napínáčky, kterými můžeme věci přidržet na jejich místech. Proto je první starostí každé vědy, aby si udělala jakousi inventuru ve svém oboru, aby si ho vymezila, a pro všecko, co v něm našla, zavedla pevné pojmy. Ostatně tím se na první pohled odliší odborník od laika: když odklopíte kapotu u motoru, bude laik ukazovat prstem na »to černé kulaté tady dole«, kdežto odborník suše procedí kouzelné slovo »rozdělovač«. Laik nutně potřebuje »tu věc« mít před sebou, aby na ni mohl ukázat, kdežto odborník ji přesně označí kdykoli a kdekoli. Věda se navíc bude snažit své předměty a pojmy nějak uspořádat. Kdo se nikdy nemusel potýkat s oblastí nebo s předmětem, o němž žádná věda neexistuje a který tedy není dosud uspořádán, nikdy nepochopí, jak veliká je to pomoc.