VFS_ZS16_Sokol_texty

Vědecká snaha o přesnost a jednoznačnost dává ovšem vědeckým pojmům docela jinou povahu než měla jména či pojmy běžné řeči. Především by neměla vzniknout pochybnost, zda nějaký předmět je to nebo ono. Podobný cíl si klade i právo a správa, administrativa čili úřady. Stručně řečeno, v běžné řeči jde především o to, abychom věděli, co máme na mysli, případně abychom to dokázali úspěšně někomu sdělit. Když mi žena řekne, abych přinesl židli, a já na daném místě najdu jenom stoličku, dovtípím se buď rovnou, co mám udělat, anebo se pro jistotu zeptám. Že mi to neřekla »jednoznačně«, není žádný problém. Věda (ani soud či úřad) ovšem s žádným dovtipováním ani doptáváním počítat nechce a nepočítá: jejich výroky by měly být jasné napoprvé a pro každého. Proto se snaží vytvářet a vymezovat své pojmy tak, aby žádné pochybnosti nevznikaly. Toho lze dosáhnout buď tak, že se příslušné věci jednotlivě vyjmenují nebo ukáží prstem, anebo tak, že se stanoví přesné pravidlo, definice, které celý svět rozdělí na dvě části: židle - nežidle. Vědecký pojem se tak velice podobá intuitivní představě množiny. Zatímco běžné jméno či pojem zdůrazňuje to, co je pro označované předměty charakteristické a příznačné (pes má čtyři nohy a štěká; že někteří psi neštěkají, zde vůbec nevadí), pojem vědecký nebo úřední musí zdůraznit podmínky a hranice: odtud až potud. Někdy také rozlišujeme mezi »obsahem« a »rozsahem« pojmu. Určit rozsah pojmu je samozřejmě obtížnější a vymezení obvykle nebude příliš názorné. Bez nesnází to půjde v oblasti právní a úřední, které s tím předem počítají: »ročníky 1951 až 1962«, »osoby s trvalým bydlištěm v okrese Mělník« nebo »podnik s 15 až 25 zaměstnanci«.

Vědecké pojmy mají řadu důležitých předností: jsou stručné, určité a přesné. Tím, že jsou více méně jednoznačně vymezeny, ušetří spoustu mluvení a psaní, dají se komukoli sdělit a dají se naučit - zejména proto, že se neodvolávají na naše osobní zkušenosti. Ukažme si to opět na příkladě z botaniky, vědy, která není nijak zvlášť abstraktní ani matematická. Tak třeba strom, který všichni dobře známe, bude v botanické knize zařazen mezi rostliny cévnaté, jevnosnubné, krytosemenné a dvojděložné a mohl by být popsán asi takto: »Lípa srdčitá (Tilia cordata MILL.), vytrvalá dřevina, listy dlouze řapíkaté, čepele nesouměrně srdčitě okrouhlé, ostře pilovité, špičaté, na líci lysé, tmavozelené, na rubu v úžlabí žilek rezavě chlupaté, jinak více méně lysé, sivozelené; květenství se 3 - 16 květy, do 1/3 - 1/2 srostlé s čárkovitě jazykovitým listenem, koruny žlutavě bílé, nažky tenkostěnné.« To je jistě důkladný popis a nic důležitého v něm asi nechybí. Máte-li před sebou strom, o němž si nejste jisti, zda je to lípa, podle tohoto popisu to bezpečně zjistíte - a zjistí to každý, kdo zná základní botanické pojmy.