Psychologie - rozšířenější varianta

Úroveň racionálně-kognitivních procesů dospívajících:

Poznávací funkce pubescentů prodělávají kvantitativní i kvalitativní změny .

Vnímání -Vzhledem k vyšší úrovni myšlenkových operací podílejících se na vnímání se mění i užívání a význam názorových pomůcek. Větší důležitost nabývají schémata, modely, technické výkresy , grafy apod. Efektivita pozorování narůstá se schopností nejen údaje registrovat, ale zvláště je zpracovat. Samo vnímání je tedy především zdrojem informací pro zpracování vyššími funkcemi. Je-li pozorováni povrchní a nepřesné- ať jde o mezilidské vztahy či jevy v nějaké předmětné oblasti, bývají závěry zjednodušené a ukvapené. Řada pojmů i zcela abstraktní povahy se stává obsažnější. srozumitelnější a operativnější. jsou-li doprovázeny jasnými ilustrativními představami.

Pozornost - Je významnou součástí vnímání. obrazotvornosti i myšlení, včetně ostatních duševních funkcí. Koncentrace pozornosti pubescentů však často kolísá. Jejich nervová soustava se totiž oslabena v důsledku rychlého růstu a hormonální přestavby i dosud značnou šíří a nevyhraněností zájmů, včetně orientace na pubertě vlastní problémy. Teprve v druhé fázi je pozornost vyhraněnější. Paměť spočívající ve vštípení, podržení a vybavení osvojeného, vykazuje v pubertě výrazný přechod od neekonomické mechanické paměti na paměť logickou, vázanou na hlubší porozumění látce a její přiřazování k dříve vytvořeným základům.

Myšlení - Pubescenti v rámci myšlenkových operací nevyžadují vazbu na konkrétní předměty a jevy (tzv. "názorné operace"), ale nacházejí se ve stadiu "formálních operací"- jsou tedy schopni uvažovat o jevech a vztazích bez názorného podkladu. Dospívající jsou tedy schopni postihnout v zadaném úkolu základní problém, orientovat se v problémové situaci, koncipovat hypotézy, ověřovat je či zamítat a kontrolovat získané výsledky. Jsou tedy schopni samostatného tvůrčího přístupu. Nutné kombinovat konvergentní i divergentní myšlení.

Tvořivost: je chápána jako taková forma lidské činnosti, která přináší. něco nového, originálního a současně společensky užitečného. Pubescenti v tomto ohledu disponují svěží vnímavostí dovolující jim odha1ovat neobvyk1é souvislosti a vztahy, jejich nápady však bývají překotné a často neuvážené a nezdrženlivě uplatňované. Pro obavy z nepromyš1enosti, bezradnosti, ukvapenosti a zbrklosti je jim tvořivost často omezována. U adolescentů již bývají tvůrčí aktivity promyšlenější a plánovitější, umí se poučit z chyb a snadno se nevzdávají.

Krize dospívání - dospívající se ocitá v jakémsi mezidobí, přestal být dítětem, ale dospělým ještě není. Je to období vnitřních a vnějších konfliktů, zejména s rodiči, poznamenané zmatky z probuzené sexuality a vnitřními krizemi, tendencí k osamostatňování se a revoltě proti rodičům, zájmem sama o sebe, snahou proniknout do světa dospělých, vzdorem, předstíranou hrubostí, ale vnitřní sentimentalitou. Objevuje se první láska, resp. zamilovanost, zvýšená výběrová kritičnost (zejména vůči rodičům, kteří ztrácejí autoritu) i výběrová nekritičnost a tzv. černobílé myšlení (ignorování relativismu a různosti hledisek). Dospívající stojí před vážným úkolem volby povolání, v naprosté většině případů není pro odpovědnou volbu disponován a rozhodují o ní rodiče, nezřídka bez dostatečného zřetele k jeho zájmům i schopnostem. Dospívání je pokládáno za období krize, vyvolané vnějšími konflikty (dospívající chce být pokládán již za dospělého, ale dospělí to nerespektují) a vnitřním zmatkem (konfrontace se sexualitou a erotikou, které jsou odděleny, “hledání sama sebe”, bezradnost chlapců s charakteristickými tělesnými změnami, mutací, apod.).Důležitou roli tu hrají sociální a zejména kulturní faktory vývoje, jakož i pohlavní rozdíly (u chlapců je pohlavní dospívání dynamičtější než u dívek). Zájmově je většina dospívajících ještě nevyhraněná, vzácně se mohou objevit výraznější nadání pro sportovní, ale i umělecké výkony, zájmy o přírodu a techniku. Sociální interakce probíhají převážně mezi vrstevníky, objevují se charakteristické chlapecké party se společnými aktivitami. Sociální zkušenosti mají rozhodující vliv na sebepojetí, resp. sebehodnocení, které je zdrojem sebevědomí (ne vždy korespondujícího se schopnostmi), resp. různých komplexů ( u dívek spojených především s hodnocením vlastního zevnějšku).