Psychologie - rozšířenější varianta

Vztah k vrstevníkům

Velký význam v období adolescence zaujímají vztahy s vrstevníky. Jejich existence umožňuje dokončit jeden z nejdůležitějších úkolů tohoto období: emancipaci od rodiny a postupné osamostatnění. V partě vrstevníků adolescent nachází podporu, vzájemné pochopení a akceptaci. Společenský styk s vrstevníky funguje jako důležitý informační kanál. Jeho prostřednictvím se adolescenti dovídají mnoho věcí, které jim dospělí z různých důvodů neřeknou. Ke konci adolescence se vztah k vrstevníkům mění. Přestává jít o nekritický obdiv a přijímání všeho, co skupina požaduje. Jak se adolescent stává vyspělejším a jistějším odpoutává se ze závislosti na vrstevnické skupině. Více se spoléhá na vlastní názor a dovede vyjádřit nesouhlas.

Období psychosociálního vývoje podle Eriksona:

- popisuje problémy nebo krize v sociálních vztazích, se kterými se jedinec v průběhu života

nutně setká

stadium psychosociální krize příznivé vyřešení 1. první rok života důvěra vs. nedůvěra důvěra a optimismus 2. druhý rok autonomie vs. pochybnost pocit sebekontroly a dostatečnosti 3. třetí-pátý rok iniciativa vs. pocity viny účelnost a zaměření, schopnost iniciovat vlastní aktivity 4. šestý rok - puberta píle vs. pocity méněcennosti

zdatnost v intelekt., společenských

a tělesných dovednostech

5. adolescence identita vs. zmatek celistvá představa o sobě jako jedinečné osobnosti 6. mladší dospělost intimita vs. izolace

schopnost vytvářet blízké a trvalé

vztahy, pracovní kariéra

7. střední dospělost generativita vs. zaujetí sebou samým

zájem o rodinu, společnost a

budoucí generace

8. pozdní věk integrita vs. zoufalství

pocit naplnění a uspokojení

vlastním životem, smíření se smrtí

15. Vnější podmínky jako determinanty vývoje dětí a dospívajících (vliv rodinné atmosféry a jednotlivých členů rodiny, vztahy vrstevníků, působení školy, vlivy mimoškolní, typy rodičovské výchovy a její optimalizace).

Rodina je ve svých vztazích pouze rámcově formalizována. Je-li péče neuspokojivá, může se to odrazit ve fyzické, poznatkové, nebo sociální úrovni dítěte. Celková atmosféra rodiny může být buď činorodá a aktivní, nebo spíše pochmurná a nudná. Rodina však vždy poskytuje dítěti do počátku nejmocnější podněty pro rozvoj poznání, osvojování povinností i návyků a zůstává po celé dětství nejvýznamnější školou (předávání vědomostí a dovedností od dospělých dětem) mezilidských vztahů.

Postavení členů rodiny se historicky měnilo od patriarchální struktury k rovnoprávnému postavení obou rodičů. Po dobu dětství a puberty je silná citová vazba na domov a rodinu, kde hlavní autoritou jsou matka a otec (nemusí být rovnováha mezi nimi), však stále méně neomylnou. Ještě v druhém ročníku považuje dítě svou rodinu za nejlepší. V 9 až 10 letech pak začíná srovnávat domov svůj a jeho kamarádů. Na počátku dospívání se vztah k rodičům mění. Chtějí sami rozhodovat (oblékání, hudba, volný čas…), proto špatně přijímají omezení. Krize současného rodinného života (spojená s krizí manželství), spočívá v nejistotě rodičovských rolí (přetíženost matky, úpadek komunikace mezi rodiči,…). Stresované děti mohou hledat náhradní rodinné prostředí v partách.