Psychologie - starší varianta 2010

14. Charakter imaginativně-emotivních funkcí v průběhu dospívání (emocionalita, vývoj Jáství, sebeuvědomování, sebepojetí, seberealizace, volní procesy).

Puberta (10./11. – 14:/15. let)

e to období přechodu od dětství do dospělosti (následuje adolescence). Jedinec se snaží vytvořit si vlastní identitu. Puberta - doba sexuálního dospívání - trvá 3-4 roky. Zahájena rychlým tělesným růstem, vývoj sekundárních pohlavních znaků - růst prsů, vousů, ochlupení. První menstruační krvácení - menarche - se objevuje asi 18 měsíců po vrcholu tělesného růstu. K ovulaci (uvolnění vajíčka) dochází asi rok po menarche (11 -17 let, průměrně 12 3/4 roku).

Ejakulace u chlapců se objevuje asi 2 roky po nástupu růstového spurtu, první semeno je bez spermií; jejich počet postupně narůstá (12 - 16 let, průměrně 14,5 roku; tedy o dva roky později, než dívky).

konflikt mezi pubescenty/ adolescenty a rodiči

- tradiční obavy z generační propasti, která má vznikat mezi adolescentem a jeho rodiči,

vyvolávají preventivní obavy z dospívání

- výzkumy však ukazují, že adolescenti sdílejí více společných hodnot a postojů s rodiči než s

přáteli; s těmi se radí, jak se oblékat, jakou hudbu poslouchat, ale s rodiči se radí o důležitých

věcech dále

- pravdou ale je, že v období rané a střední adolescence/puberty (11-15 let) jsou rodinné konflikty

nejčastější, přičemž více konfliktů vzniká mezi adolescentem a matkou, méně s otcem - zřejmě

proto, že matka se více účastní regulace každodenního života rodiny

- konflikty zahrnují obvykle domácí práce, úkoly do školy, pořádek, hlasitá hudba....

vývoj identity

- pubescent potřebuje vytvořit si vlastní identitu,najít odpovědi na otázky kdo jsem?kam

jdu?

- pro sebepojetí, které se vyvíjí od dětství, je puberta a adolescence kritickým obdobím

- hodnoty a normy přebírá dítě zpravidla od rodičů, postupně jsou důležité hodnoty vrstevníků,

učitelů a ostatních dospělých

- jsou-li hodnoty a normy těchto lidí ve shodě, je hledání identity snazší

- v opačném případě dochází ke zmatení rolí a adolescent zkouší jednotlivé sociální role,

než dojde k vlastní identitě

ADOLESCENCE (od 14-15 do 18-20 let):

Období adolescence můžeme přirovnat k mostu, který tvoří spojnici mezi dvěma odlišnými světy – svět dětství (závislost, nezodpovědnost) a svět dospělosti (samostatnost, odpovědnost). K. Lewin (1939) ve své teorii hovoří o adolescenci jako o změně skupinové příslušnosti ve smyslu přechodu z jednoho území (známého) ke druhému neznámému přes „zemi nikoho“, která je plná protikladů. Mladiství má překročit toto „kognitivně nestrukturované“ území, tj. pohybuje se v situacích, které ještě plně poznatkově a zkušenostně nezvládl. Z tohoto pramení jeho celkově nejisté chování, doprovázené zvýšenou senzibilitou a reaktivitou. Je již odloučen od bývalého území (světa dětství), a ještě není přijat jako plnoprávný partner do společnosti dospělých, je v nestabilní pozici.