Psychologie - starší varianta 2010

Vztah k vrstevníkům

Velký význam v období adolescence zaujímají vztahy s vrstevníky. Jejich existence umožňuje dokončit jeden z nejdůležitějších úkolů tohoto období: emancipaci od rodiny a postupné osamostatnění. V partě vrstevníků adolescent nachází podporu, vzájemné pochopení a akceptaci. Společenský styk s vrstevníky funguje jako důležitý informační kanál.

Období psychosociálního vývoje podle Eriksona:

stadium psychosociální krize příznivé vyřešení 1. první rok života důvěra vs. nedůvěra důvěra a optimismus 2. druhý rok autonomie vs. pochybnost pocit sebekontroly a dostatečnosti 3. třetí-pátý rok iniciativa vs. pocity viny účelnost a zaměření, schopnost iniciovat vlastní aktivity 4. šestý rok - puberta píle vs. pocity méněcennosti

zdatnost v intelekt., společenských

a tělesných dovednostech

5. adolescence identita vs. zmatek celistvá představa o sobě jako jedinečné osobnosti 6. mladší dospělost intimita vs. izolace

schopnost vytvářet blízké a trvalé

vztahy, pracovní kariéra

7. střední dospělost generativita vs. zaujetí sebou samým

zájem o rodinu, společnost a

budoucí generace

15. Vnější podmínky jako determinanty vývoje dětí a dospívajících (vliv rodinné atmosféry a jednotlivých členů rodiny, vztahy vrstevníků, působení školy, vlivy mimoškolní, typy rodičovské výchovy a její optimalizace).

Dětství – období 6 - 11 let

V tomto období rodina uspokojuje většinu biologický a psychických potřeb dítěte.

Rodina je pro dítě zdrojem jistoty, bezpečí a citové opory

Velký význam mají rodinné rituály, které vytvářejí pocit vzájemnosti a rodinu tak spojují (např. společné víkendové výlety, návštěvy u babičky apod.

Rodinná atmosféra

Rodinná atmosféra by měla přinášet dítěti pocit pohody, štěstí, bezpečí a pomoci

Rodina by měla být prostor pro upřímnost, pravdivost, vzájemnost a otevřenost - v rodinné psychologii je toto vše nazváno pojmem mutalita. Největším nedostatkem rodinného života je pseudomutalita - předstírání vzájemnosti a pravdivosti. Dítě může žít uprostřed zdánlivě dokonalé péče, v prostředí, kde se nikdo nehádá a nekřičí, kde však je nemožné o určitých věcech mluvit: nesmí se zapochybovat o dogmatu, že všichni všechny milují, a to stále a stejnoměrně, že záporné city neexistují (Říčan).

Rodiče

Rodiče jsou pro dítě jednoznačnou autoritou, která je zatím přijímána bez výhrad.

Dítě si musí v rodině osvojit zdravý vztah k autoritě (ne vzdorovitý, ani otrocky podrobivý). Autoritu rodičů nezřídka narušuje např. příliš shovívavý postoj babičky. Největší váhu má „jednotná a společná vůle rodičů“, avšak ani mezi rodiči se nedaří vždy sblížit všechna stanoviska.

Rodiče představují model určité role, vzor způsobu chování.

Pro dítě v tomto období je charakteristická identifikace s rodičem stejného pohlaví, čímž symbolicky přejímá i část jeho prestiže. Zprostředkovaně tak uspokojuje svou potřebu seberealizace