Psychologie - starší varianta 2010

V prepubertě dochází k intenzivnímu navazování kontaktů s vrstevníky. Začíná se již vyvíjet pocit pro dělbu práce a spravedlivé šance. Bohužel začíná také vědomí, že i barva kůže a cena oblečení rozhoduje o sociální hodnotě jedince.

Děti dokáží již potlačit i své zájmy, aby vyhověli „požadavkům skupiny“. Kritizují každého, kdo je neplní. Vzájemně se hodnotí, obdivují starší kamarády, event. i některé dospělé. S vrstevníky tráví stále více času.

Dospívání – období 11 – 20 let

Rodinné interakce

Rodina si své výlučné postavení udržuje i v době dospívání, ale postupně dochází k proměně vzájemných vztahů mezi jejími členy.

Dospívající, kteří demonstrují svoji „nezávislost a samostatnost“ potřebují pevné citové zázemí a jistotu stabilního domova, harmonické vztahy rodině, pocit jistoty a bezpečí.

Kolem 12. roku začíná oslabování autority rodičů, které vrcholí v 15-16 letech, po 17 roce pak vzniká zcela nová kvalita vzájemných vztahů

Do kvality rodinných vazeb se promítá – „krize identity“dospívajícího, jeho celkový negativismus (někdy trvají na rozhodnutí, které pro ně ani není příliš důležité, jenom, aby prosadili jiný názor, než mají rodiče) a zvýšená kritičnost vůči světu dospělých.

Pubescenti mají přirozenou touhu po osamostatňování, ta se zpočátku projevuje např. jen odmítáním přílišné vřelosti kontaktů, v požadavku omezení rodičovské kontroly, vynucováním si rovnocenného postavení apod.

Adolescenti – jejich kritický postoj k rodičům má zcela jiné dimenze. Jejich opozice se posouvá od prostého „odporu k autoritě“ až ke konfliktu hodnot (spory o generační rozdíly v systému hodnot – posuzuje rodiče jak žijí), s věkem se ale snižuje.

Rodiče

- rodiče jsou často nepřipraveni zvládnout novou situaci – dospíváním dětí

- rodiče své názory, postoje a hodnoty považují za nepochybné, nechtějí přijímat kritiku svých dětí

- sami se nachází v dosti labilním obdobím „krizi životního středu“ (končí iluze věčného mládí a trvale otevřených možností a začínají již pociťovat i tělesné stárnutí). Navíc jim chybí trpělivost, tolerance a energie ke zvládání dynamických změn vztahů s pubescentem

Dospívající bývají ke svým rodičům dosti kritičtí, ale dovedou je i ocenit:

- nejvíce si váží jejich upřímnosti a spolehlivosti, tj. schopnosti být věrni svému přesvědčení a svým zásadám. V jejich chování oceňují hlavně – stabilitu, spolehlivost a jednoznačnost

- nejvíce jim vadí, jsou – li rodiče podráždění, hádaví, malicherní, nebo když nedají najevo, co vlastně chtějí. Nemají rádi také narušování své osobní intimity – vymáhání důvěrností (deníky)

O potřebách svých rodičů dospívající příliš neuvažují, a pokud o nich vědí, neberou je vážně. Obvykle proto, že je to nenapadne a nebo jim to připadá nedůležité. V této době jsou egocentričtí- zabývají se jen tím, co se týká jich samotných. Mnozí berou domov jako „mama hotel“ – samozřejmý zdroj služeb a pohodlí. (Nenapadne je, že i doma telefon stojí peníze, že koupelna sama neumyje, jídlo musí někdo nakoupit apod.)