Psychologie - starší varianta 2010

Vývoj heterosexuálních vztahů:

- 12–14 let: Chlapci - na počátku puberty se chlapci dívek ještě straní, často si je hrubě dobírají a upřednostňují společnost hochů. Dívky - se však již začínají zajímat o starší chlapce a snaží se upoutat jejich pozornost. Vrstevníkům vyčítají jejich dětinskost.

Zvláště u dívek jsou typické zážitky adorace (zbožňování) – „slepý obdiv“ vůči zpěvákům, hercům, popř. i k učiteli. Jde o nezralou podobu lásky,

- 14-16 let: V této době jsou navazovány zpravidla první heterosexuální kontakty. Hoši – snaží se předvádět svou zdatnost, odvahu, soupeření s rivaly, zdůrazňují svoji „dospělost“ kouřením, uvolněným chováním apod. Dívky – rozvíjejí svoji ženskost poutavým účesem, oblečením apod.,

- od 17 let výše: vážnější vztahy, 1. pohlavní styk

Typy rodičovské výchovy a její optimalizace:

1) LIBERÁLNÍ STYL - nezasahování

- rodiče (nebo učitelé, vychovatelé) zasahují jen minimálně do výchovy svých dětí, vyhýbají se jakémukoliv rozhodování, popř. jsou dětmi i ovládáni

Důsledkem takového pasivního přístupu, nezájmu a citové neúčasti bývá „pseudovzájemnost“ promítající se obvykle i do citové plochosti a opožďování vývoje dítěte.

2) ROZMAZLUJÍCÍ STYL

- vychovatelé nedokáží dítěti nic odepřít, dopřávají mu vše, po čem touží bez zásluhy a často mu i nepřiměřeně posluhují

Důsledkem je to, že se dítě nenaučí ovládat svá přání, starat se o své povinnosti a nezíská návyky ukázněného chování.

Podle věku a založení jsou tím děti nejprve zpomalovány ve vývoji, později pak přestávají takové vychovatele brát vážně. Rozmazlované dítě se dokáže jen málo vcítit do potřeb druhých lidí, stále sobecky si vynucuje nejrůznější přednosti a úlevy.

V rodině jsou rozmazlujícím faktorem především babičky a všichni ti, kteří nepociťují přílišnou odpovědnost za budoucnost dětí a usilují jen o jejich „aktuální blaho“. Shovívavost dělá dítě „šťastným“ jen nakrátko. Takové děti si zpočátku sice neadekvátně důvěřují, avšak ve styku s ostatními pak převládne vědomí nesamostatnosti až po negativní sebehodnocení.

3) AUTORITATIVNÍ STYL

- autoritativní vychovatelé vycházejí z mylného přesvědčení – „čím budou přísnější, tím bude jejich výchova účinnější“

- sami rozhodují také o všem, co se dítěte týká (co má dělat, kam s ním jít, s kým se stýkat apod.) a každý jeho pokus o vyslovení vlastního názoru považují za „odmlouvání“. Při nedodržení jejich nařízení následuje zpravidla přísný, většinou tělesný trest.

V extrémních případech usilují o téměř naprostou podrobenost dítěte vůči své autoritě a to z přesvědčení, že je potřeba dítě „zlomit“ („Stromek se musí ohýbat, dokud je malý.“; „Škoda rány, která padne vedle.“)