Psychologie - starší varianta 2010

Mikroklimatické podmínky

- podmínky tepelné a vzdušné pohody ve školní třídě: teplota vzduchu 16 - 18ºC – před příchodem do třídy, vlhkost vzduchu 40 - 60%, obsah CO2, proudění vzduchu, teplota předmětů a ploch, svěžest vzduchu, znečištění vzduchu.

Organizační a materiálové podmínky

Systém a délka přestávek – i v hodině, rozložení vyučování (dny, týdny, rok), rozložení zátěže (dána povahou předmětu, rozvržení úkolů), časový rozvrh , uzpůsobení nábytku a pomůcek

Syndrom vyhoření (burnout):

- vyčerpání fyzických a psychických sil, ztráta zájmu o práci

- eroze profesionálních postojů, které se projevují především u pracovníků tzv. pomáhajících profesí (sociální pracovníci, pedagogové, zejména speciální)

- značný podíl na tomto jevu mají stres, časová náročnost povolání, administrativní zásahy, které rušivě ovlivňují práci, apod.

- prevencí je osvojení si technik předcházení a snižování stresu, plánování a managament času, oddělení práce a osobního života, snaha o profesionální růst

- vyskytuje se u lidí, kteří pracují s jinými lidmi (učitelé, lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovníci, manažeři, politici,…)

Průběh vyhoření:

1. Nadšení – pracovník má vysoké ideály, angažuje se jak pro organizaci v níž pracuje, tak pro lidi, kterým má pomáhat

2. Stagnace (uváznutí) – původní představy se nedaří uskutečňovat, požadavky organizace a klientů začínají pracovníka obtěžovat

3. Frustrace (zmaření) – pracovník nerad chodí do práce, je svým zaměstnáním zklamán

4. Apatie (netečnost) – pracovník vnímá klienty nepřátelsky, dělá jen to nejnutnější

5. Syndrom vyhoření – je dosaženo naprostého vyčerpání

Příznaky:

• chronický stav vyčerpání

• utlumení dřívější aktivity, iniciativy a kreativity

• depresivní, podrážděná nálada, pocit „otrávenosti“, nudy,, absurdity, rezignace

• změny v postoji j činnosti, které se člověk plně věnuje – od původního nadšení přechod k lhostejnosti až odporu

• změna ve vztahu k lidem – komunikace se pro člověka stává nepříjemnou a vytrácí se snaha pomáhat druhým

• značně snížené sebevědomí

• ztráta ideálů

• různé somatické obtíže

• zvýšené riziko vzniku závislosti (na kouření, alkoholu aj.)

Když se změní situace, ve které syndrom vyhoření vznikl, a také postoj člověka k situaci, činnosti, vztahům a podmínkám, syndrom se oslabuje až mizí. Při obnovení zátěže, zvláště při ztrátě pocitu smysluplnosti, se obtíže obnovují.

Syndromu vyhoření lze čelit a také předcházet řadou opatření, které obecně podporují příznivý vývoj osobnosti a duševní zdraví:

• dobré a detailní ujasnění si životních cílů a smyslu vlastní práce

• adekvátní, mnohostranný životní styl, střídání práce s odpočinkem, zájmovými činnostmi a zábavou (opak „workoholismu“)

• zlepšení komunikace v rodině i ve škole (příp. s využitím výcvikových kurzů či příruček věnovaných komunikačním dovednostem)

• sociální podpora blízkých lidí, rodiny, kolegů, osob vystavených stejnému riziku

• postup vedení školy i celé společnosti ve směru zlepšení podmínek pro učitele, jejich profesní perspektivy a společenského postavení