Psychologie - starší varianta 2010

Soužitím s členy rodiny získává dítě základní povahové vlastnosti, ať už jsou dobré či špatné.

Od rodičů přejímá i postoj ke škole, což se odráží na školním výkonu.

Matka

Matka zabezpečuje tělesné a psychické potřeby dítěte. Je pro něj citovou oporou, zdrojem jistoty a bezpečí. Kontroluje plnění povinností a chování dětí.

V matčině blízkosti se dítě také chová nejvíce „dětinsky“, aby si odpočinulo od vyspělosti, o kterou usiluje.

Otec

Těžiště raně dětského příklonu k matce se postupně přesouvá i na vztah k otci. Děti si již uvědomují, co poskytuje lépe a raději otec než matka – v této vývojové fázi dokáže zpravidla lépe uspokojit např. jejich specifické poznávací zájmy, opravovat hračky apod.

Otec je oporou samostatnosti, podporuje děti, aby se nebály zkusit něco nového. Pomocí hry je učí spolupracovat s prosadit se ve skupinách mimo rodinu.

Vztah mezi matkou a otcem - je pro dítě nejen modelem mužské a ženské role, ale reprezentuje i ostatní vztahy tohoto druhu. Děti považují za normu vše, co se doma děje, i pokud se rodiče např. hádají.

Rozvod rodičů - představuje pro dítě značnou zátěž – pocit ohrožení, napětí a úzkosti, což to se projeví i ve vztahu ke škole. Pokud je dítě v dlouhodobém stresu, hůře se koncentruje na práci a ztrácí motivaci. Dochází tak ke zhoršení školního prospěchu.

V dnešní době žije mnoho dětí v neúplných rodinách. Většinou to bývá rodina bez otce.

Tyto děti rozvíjejí v průměru hůře než děti, jenž jsou z rodin úplných:

Chlapci - postrádají svůj identifikační vzor. Jsou méně asertivní, více závislí a úzkostnější, bojí se soutěžit a jsou méně zodpovědní. Často se snaží dokázat svoji mužnost nevhodným způsobem.

Dívky - také se v péči matky vyvíjejí jinak – stávají se podle jejího vzoru asertivnější, dominantnější, ve styku s muži se nechovají přiměřeně, zpravidla se příliš prosazují.

Děti se situací rozvodu cítí obvykle zahanbené a sebeobviňují se („Tatínek odchází, protože nejsem tak dobrý, aby u mě zůstal.“)

Sourozenci

- vztah se sourozencem poskytuje specifickou socializační zkušenost

- tráví spolu většinu volného času, pojí je společné zážitky, ať už jsou příjemné, legrační či nepříjemné, společné úspěchy, iluze i zklamání.

- v tomto vztahu se rozvíjí komunikativní dovednosti a schopnost empatie

- častým problémem sourozenců však bývá žárlivost a rivalita

Pořadí narození dítěte ovlivňuje charakter jeho vývoje

• Nejstarší dítě je zvyklé brát na sebe větší odpovědnost. Požadavky rodičů ho stimulují k větší ambicióznosti a k sebeprosazení. Pro mladšího sourozence bývá vzorem, při větším věkovém rozdílu může zastupovat i model rodiče. Často však na něj také žárlí.

• Nejmladší dítě bývá veselejší a méně často nervózní. Je vůči všem podřízené, ale jeho postavení má mnoho výhod. Od rodičů se mu dostává více tolerance a shovívavosti.

• Pokud jde o trojici sourozenců, prostřední z nich mívá nejméně výhodnou pozici. Toto dítě bývá neambiciózní a bez potřeby výjimečnosti. Dokáže však být trpělivé, tolerantní

• Specifická je role jedináčka, který se může srovnávat pouze s dospělým. Rodiče na něj mívají velké nároky a často tak dochází k jejich přetěžování.