Psychologie - starší varianta 2010
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Změny probíhají snáze v dětství a mládí než-li v dospělosti a v pokročilém věku.
V psychologii jsou rozpracovány 3 přístupy k navozování trvalejších změn osobnosti:
změny dílčích návyků, emocí, fobií apod. – behaviorismus
změny osobnosti jako celku - humanistická psychologie
změny životních názorů - kognitivní psychologie
1. Změny dílčích návyků
Již Pavlov zjistil, jak zvíře nebo člověk učením, podmiňováním získává nové spoje, a tím i návyky. Tyto spoje jsou dočasné – vyhasínáním lze tlumit jejich vybavování, takže návyky lze měnit. Osvojený spoj či návyk však nezmizí zcela, je spíše „překryt“ a např. při únavě nebo afektu může dojít k jeho obnovenému vybavení.
Behavioristé zkoumali tuto problematiku hlavně v experimentech, kterými se snažili odstranit naučené emoční reakce, především strach (např. nezdůvodněný strach z myší).
Behaviorální terapeuti užívají hlavně odměn, někdy se však uchylují i k trestům = averzivní terapie. Užívá se jich se souhlasem klienta v případech, kdy nebyly jiné postupy účinné, např. při odvykání kouření, alkoholismu apod. Podněty signalizující nežádoucí chování se spojují s trestem - např. nepříjemný zvuk, elektrická rána, prostředek vyvolávající zvracení apod. Zároveň se odměňuje adekvátní chování.
2. Změny osobnosti jako celku
K náhlé a hluboké změně osobnosti může dojít tzv. korektivní zkušeností = zážitek zahrnující nečekané poznání se silným emočním prožitkem.
Viktor Hugo v románu Bídníci popsal příběh uprchlého trestance, který se hodlá mstít společnosti za nespravedlivé odsouzení a potrestání. Ukradne knězi stříbrné příbory, je zadržen četníky a konfrontován knězem. Ten však proti očekávání prohlásí, že stříbrné předměty chudému pocestnému daroval. Bývalý galejník je propuštěn na svobodu a přitom v něm proběhne hluboká přeměna. Získá nečekanou zkušenost: Je možno chovat se jinak než nenávistně, je možno odpustit, našel se někdo, kdo se k němu – společností zavrhovanému – zachoval kladně, kdo věří v možnost jeho jiného způsobu života. Rozhodl se konat dobro, pečovat o druhé.V pedagogice popsal takové případy ukrajinský pedagog A.S. Makarenko a označil je termínem „metoda šoku“. Makarenko působil v nápravně-výchovném zařízení, kde se zabýval převýchovou mladistvých provinilců pomocí metody šoků. Někdy takové šoky záměrně vyvolával. Byl při tom veden vírou v člověka, ve zdravé jádro jeho osobnosti, v možnost příznivého vývoje i osob zdánlivě nenapravitelných. Šok je však nutno kombinovat s dlouhodobým systematickým působením.
Např. u chovance Karabanova se opakovaly recidivy krádeží i agresivního chování k ostatním chovancům. Ti mu již přestali věřit – a v této situaci ho Makarenko pověřil úkolem přivést na koni z města větší finanční obnos. Karabanov odpovědně úkol splnil. Extrémní projev lidského vztahu důvěry v jeho pozitivní osobnostní předpoklady u něho vedl ke změně chování, postupně se z něho stal jeden z nejlepších členů výchovného zařízení a v dospělosti se sám stal vynikajícím vychovatelem.