Psychologie - starší varianta 2010
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vývoj sebehodnocení bývá důsledkem:
a) sociálního učení (vliv rodiny, školy, zájmových skupin atp.),
b) srovnáváním s vlastními požadavky na sebe (samostatné posuzování dosahovaných výsledků, „supercenzor“, potřeba přiměřené rovnováhy sebekontroly a spontánnosti, nebezpečí fixace „falešné druhé přirozenosti“),
c) primárnější charakteristiky osobnosti (extroverze, stabilita, samostatnost, originalita aj.) působící bez ohledu na vnější okolnosti.
(Čačka)
Sebepojetí
Sebepojetí (jaký se mi líbí být) je představa sebe sama, jak jedinec vidí sám sebe. Představuje také vnitřní obraz sebe, jakému se každý usiluje podobat.
Dítě má ideál vlastní osoby, vliv vzorů (6-12 let): rodiče, herci, sportovci, literární hrdinové – vlastnosti (odvaha, ochota, šlechetnost, …) = orientace na inteligenci, poznatky, silnou vůli.
Adolescenti – hledání identity – vnitřní a vnější harmonie
Typy sebepojetí
difúzní identita → pasivní přebírání postojů, nevyzrálost (1 – 2. třída)
přijatá identita → cíle, postoje, ideály, hodnoty přijaty z modelů dospělých bez kritického zhodnocení (školní věk)
moratorium → experimentování, zkoušení různých způsobů chování, získávání zkušeností s jejich odezvou, nedospívá k závažným rozhodnutím (puberta)
zralá identita → osobitost v rozhodování a sebeřízení
Sebepojetí má řadu dimenzí:
zobrazení Já (Já jsem především …) – člověk si o sobě činí právě jeden obraz (v něčem skutečnosti přiměřený, v něčem vzdálený)
hodnocení Já (mám být …) – ke svému obrazu má člověk i vztah hodnotící, ten bývá závislý na přijatých nárocích na sebe
směřování (chtěl bych být …) – na rozdíl od hodnocení je zde i činné směřování, někdy i v podobě sebeuskutečnění ve zvoleném směru
vyjádření moci (mohu učinit …) – možnost dosáhnout určitého výsledku vlastní snahou
vyjádření role (mám dělat …) – společenská role také ovlivňuje chování a prožívání člověka.
Vývoj sebepojetí:
→ začíná třetím rokem života (kdy je již připraven základ sebepojetí vztahovým odlišením „já – ty“ a „osoby – předmět“.
Sebepojetí (tj. vnitřní obraz sebe, jakému se každý usiluje podobat) i sebehodnocení (tedy výsledek posouzení, do jaké míry se to daří) jsou nejen všudypřítomnými činiteli usměrňujícími duševní činnost a chování člověka, ale i výrazem kvalit vlastních aspektů a dosažené zralosti a vyspělosti osobnosti. Avšak i u naprosto zralých a vyrovnaných lidí lze vždy nalézt určitý stupeň nejednotnosti sebepojetí a kolísavost sebehodnocení.
Sebepojetí:
- jáství, prožívání – emocionalita, volní aktivity – imaginativněemotivní složky
- dítě přechází ze stádia sugesce k autoritě (žalují na sebe, důvěřují autoritě) => dostávají se