Psychologie - starší varianta 2010

19. Psychologická podstata a cíl výchovy. Výchova vybraných aspektů osobnosti: formování zájmů, sebehodnocení a sebepojetí. Morální usuzování. Změny osobnosti a převýchova.

Výchova - běžně se výchova chápe jako záměrné působení rodičů, učitelů, vychovatelů ,… na vychovávaného jedince (především na děti a mládež).

Rozumí se tím působení:

• Záměrné

• Cílevědomé

• Směřující k určitému výchovnému cíli (= rozvoj vlastností, názorů, postojů, hodnotové orientace, atd.)

• Užívá se výchovných prostředků a metod

To vše se uvádí jako důležitý rozdíl výchovy od ostatních vlivů společenského prostředí, což je působení:

• Nezáměrné

• Nesoustavné

• Bez cílů

• Bez metod

Současná psychologie považuje takové chápání výchovy za jednostranné, zúžené – není to jen působení dospělých na děti, ale děti působí také na dospělé. Děti a mladiství nejsou pasivním produktem výchovy, jsou ve výchově aktivním činitelem.

Výchova ( v současném pojetí) = vzájemné působení vychovávajících a vychovávaných, jejich vzájemná interakce a komunikace.

Výchova je určitý typ sociální interakce mezi vychovávaným a pedagogem, kde pedagog hraje řídící roli

Výchova je proces v němž se vyvíjejí a formují jak vychovávaní, tak vychovávající.

Otázkami výchovy se zabývá psychologie výchovy, jakožto součást pedagogické psychologie.

Výchova může být stimulační (využívá přirozenou zvídavost, pochvalu, povzbuzení), nebo inhibiční (přísnost, a sankce). Po vlídném příkazu musí vždy následovat ocenění, ale i sankce mohou být taktní („to nemohla udělat naše holčička…“), skutečně trestat by se měl jen zlý úmysl.

(Čačka)

Cíl výchovy

Cílem výchovy je:

- dospělá zralá osobnost

- schopnost sebeuplatnění jedince

- rozvoj individuálních schopností, možností

- rozvinutý mravní charakter (sociálně orientovaný)

- motivy altruistickověcné (brát ohled na zítřek)

- schopnost uvažovat o vzdálenějších cílech

- etiketa chování (pravidla, zásady, normy)

- sebevýchova

- schopnost postarat se o rodinu

- vědět, kde jsou naše slabiny, vůle, paměť, vlastnosti

- vědět, jak se zdokonalovat, pracovat na sobě pravidelně

- sebepozorování, sebeovládání, schopnost sebe sama opravit = sebekorekce

Podmínky výchovy:

1. vnější – výchovné zásady, stanovení přiměřených požadavků na dítě (s přihlédnutím k věku a zvláštnostem dítěte)

2. vnitřní – utvoření mravních návyků, pocit mravní závaznosti (přání, autorita, pokyny), samostatný smysl pro povinnost (čestnost, pravdomluvnost)

Přehled některých zásad a forem, kterými učitel realizuje sociálně integrační způsob výchovy:

• Přiznává žákům lidská práva a důstojnost,respektuje jejich osobnost, neponižuje je,

• Neprojevuje sílu, moc, převahu nad žáky. Vlastních sil užívá pro druhé a ne proti nim.

• Je spravedlivý, nenadržuje jedněm, není zaujatý k druhým

• Projevuje důvěru k žákům, očekává od nich, že splní jeho požadavky.

• Chová se klidně, bez nervozity a úzkosti, bez agresivních výbuchů.

• Snaží se porozumět žákům a pomoci jim, je ochoten mluvit s nimi i o věcech, které se