Psychologie - starší varianta 2010

Stadium formálních operací Dospívající jsou již schopni uvažovat i hypoteticky, aniž by k tomu potřebovali konkrétní zkušenost. Uvažují již o různých možnostech, dokonce i těch které reálně neexistují. Nový způsob myšlení – abstraktní myšlení (je také předpokladem pochopení látky mnoha vyučovacích předmětů např. v matematice, fyzice). Dospívající mají potřebu i schopnost uvažovat abstraktně o tom, co by mohlo nebo mělo být.

Význam pro učitele:

- učitel by měl vědět v jakém stadiu kognitivního vývoje se dítě nachází

- měl by tomu přizpůsobovat vyučovací metody

- poskytovat příležitost k porozumění na vyšších úrovních

- stadium formálních operací usnadňuje předávání abstraktních znalostí

„Intelektové“ učení

Kognitivní učení – je učením , k němuž dochází prostřednictvím zpracování různých informací. Zahrnuje získávání informací, poznávání a porozumění různých vztahů i obecnějších pravidel, která za daných podmínek platí.

- jeho efektivita závisí na dosažené úrovni rozumových schopností jedince.

- kognitivní učení je u člověka (s výjimkou počátečního období života) většinou zprostředkované řečí - tzn. zahrnuje učení na různé úrovni obecnosti: může jít o pojmy, obecná pravidla a principy, i poznávací strategie.

1) Učení pojmům (porozumění jejich obsahu) probíhá již od dětství.

Vytváření soustav představ a pojmů

Myšlení vytváří pojmy a dále s nimi operuje.

Pojem – mentální reprezentace určité skupiny objektů, vystihuje jejich podstatné znaky.

pojem x představa

strom x lípa, bříza, smrk

Při vyslovení slova strom se lidem vybaví různé zrakové představy (lípa, bříza, smrk,…)

Pojem – vyjadřuje to, co je společné

- vyjadřuje se slovem

Pojmové učení – vytváření, osvojování a strukturování pojmů myšlenkovými operacemi,

(zvl. zobecňováním a abstrakcí), včetně logických operací, nejlépe v návaznosti na zkušenost.

2) Osvojování obecných pravidel a principů

(tj. pravidel řešení problémů, fungování světa atd.)

Obecný princip je užitečný jedině tehdy, když člověk chápe jeho smysl a dovede diferencovat situace, na něž by se dal aplikovat (tj. ty, které mají určité společné základní znaky). Jestliže jedinec pravidlo nepochopí a osvojí si je pouze mechanicky, nedovede potom tyto a společné znaky najít.

3) Poznávací strategie

• aktivní učení – má větší efektivitu než pasivní přijímání informací. Úspěšné způsoby řešení úkolu si člověk snáze pamatuje, pokud k nim došel sám; problému lépe rozumí, a tudíž si dovede odvodit potřebné souvislosti.

• řízené učení – učení, které je řízeno jinou osobou, je pasivnější. Taková strategie učení je preferována tehdy, jestliže je třeba, aby si lidé osvojili přesně totéž a jakákoli tvořivost zde není žádoucí.