Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

učitelem,  zkušenost  žáka  s vyučováním  různými  učitelů  v různých  předmětech),  byla  téměř 

potvrzena, až na mírné ne zcela potvrzení u střídání různých učitelů v různých předmětech již 

na zkušenost žáka s vyučováním různými učitelů v různých předmětech. 

U H4., formulované, že úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý 

stupeň  ZŠ  významně  pozitivně  ovlivňují  dostupné  pociťované  zdroje  sociální  opory,  byla 

86 

zjištěna jako nejvýznamnější podpora rodičů, především u dívek. Jinak jako protektivní faktory 

se ukázaly všechny sociální opory. 

H5. formulovaná jako úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý 

stupeň ZŠ je vyšší, čím vyšší je stupeň pociťované opory těchto žáků ze strany učitelů a školy, 

byla potvrzena u tříd ZŠB.6A, ZŠC.6A a ZŠD.6A, u třídy ZŠD.6A se zde chybějící pociťovaná 

opora ze strany učitelů a školy projevila jako rizikový faktor. 

U H6., formulované, že úroveň celkové adaptace u žáků 6. tříd na přechod z prvního na druhý 

stupeň  ZŠ  významně  negativně  ovlivňují  pociťované  zdroje  obav  v souvislosti  s daným 

přechodem, byl zjištěn největší vliv obav z učení, překvapivě vyšší (zápornější) u dívek. Obava 

z učení se zde prokázala jako jediným rizikovým faktorem. 

H7.  formulovaná  jako  úroveň  adaptace  na  učivo  u  žáků  6.  tříd  je  nižší,  čím  více  tito  žáci 

pociťovali  obavu  z učení  při  přechodu  z prvního  na  druhý  stupeň  ZŠ,  byla  mírně  ne  zcela