Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

potvrzena u všech zkoumaných žáků a u chlapců, avšak u dívek byla v podstatě vyvrácena, tedy 

že obavy z učení v podstatě neohrožují celkovou adaptaci dívek na přechod z prvního na druhý 

stupeň ZŠ. 

Z vybraných odpovědí na otevřené otázky na mě nejvíce zapůsobila výpověď chlapce ZŠC.6Ch, 

který uvedl, že nemá žádné sny a nechce žít kvůli učení. U tohoto chlapce byla zjištěna celková 

spíše negativní adaptace o čisté hodnotě -1,00. 

Jestliže  bych  měl  kriticky  zhodnotit  některé  skutečnosti  týkající  se  mého  výzkumu, 

mohl být můj výzkumný vzorek více reprezentativní,  byť  samozřejmě vzhledem  k časovým 

podmínkám  a  reálným  možnostem  jsem  se  snažil  vybrat  školy  tak,  aby  to  bylo  co 

nejefektivnější,  ale  také  reálné.  Navíc,  bohužel  dvě  ze  tří  ZŠ  v Brně  mi  odmítly  účast  ve 

výzkumu. Byť na druhou stranu jsem si mohl vybrat městskou školu blízko mého bydliště, což 

se nestalo zřejmě, protože jsem příliš důvěřoval, že alespoň dvě ZŠ v Brně určitě najdu snadno. 

Dále  co  se  týče  celkové  organizace  výzkumných  metod,  sestavování  otázek  do  rozhovoru 

i  dotazníku, mám dojem, že jsem v poměrně krátkém čase sice nasbíral mnoho dat, avšak podle 

mého názoru by si  zasloužili ještě lepší zpracování  a vyhodnocení.  Například by mezi  nimi 

mohly  být  počítány  složitější  operace  než  aritmetické  průměry.  Dvě  výzkumné  metody 

v diplomové  práci  mi  připadaly  docela  příliš,  možná  by  stačila  jen  jedna  a  pracovat  s ní