Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
6. Které informace o žácích považujete za důležité?
Já nevím, to je těžká otázka. Já beru, že každý je jiný ten žák, a když třeba, já nevím, jestli
jako; já to beru jako komplex, já neberu jako typ, jako když je třeba; když mi někdo řekne:
ten má špatné známky; jo, nebo to. Já zas jako vždycky to přiřazuju tomu danému člověku,
takže kdyby měl špatné známky, tak umí něco jiného. Určitě zdravotní informace jo; třeba
vím, že tady mám žáka nebo žákyni, která nebo který má dietu, a to musím říct, že mi to
skoro nikdo nepředal. Ale, jakoby naštěstí, já jsem se té holky ptal, takže jsme se s ní o tom
bavili, takže mi to ani nemusel nikdo předávat. Ale že fakt jako, teď dokonce tu byla i
maminka, a ještě to přesně upřesnila, co a jak, což je super; ale že by jakoby mě přesně na
to někdo už jako doslova upozornil, tak to ne, to tam neproběhlo. Ale je pravda, že paní
učitelka třídní, která je měla, zrovna je na mateřské, takže ona by to i tak možná asi nemohla
předat.
Když mi třeba řeknou, že někdo byl šikanován nebo tak, tak možná si dám na to větší pozor,
to mě zajímá; ale jako že bych se na to ptal, asi ne. To spíš jenom, jestli mě kolegové nebo
kolegyně upozorní, tak jo. Ale ono většinou ty paní učitelky to na tom 1. stupni mají jinak
než pak jako.
7. Co nebo kdo je zdrojem zátěže či podpory pro učitele v procesu adaptace
žáků na 6. třídu? Tak možná bych moh říct jakoby, že za mě se sice bude v pondělí učit; vlastně já, když
v pondělí povedu, nebo budu s tou paní psycholožkou, tak nebudu učit, takže místo mě se
bude suplovat; ale vlastně budou suplovat ti, kteří by měli učit v té 6. třídě, tak budou
suplovat místo mě. Takže finančně nic, to je jakoby výměna. Podporou jsou všichni
kolegové, to určitě, i třeba vedení školy.
A rodiče že by jako podpora, já nevím; to už spíš překážkou, já myslím, že to jsou některé
ty děti samotní; že vlastně, já nevím, rozdal jsem ten zájem o ten adapťák, všechno jsem jim
to pětkrát minimálně řekl, a stejně třeba po dvou týdnech, po týdnu přišel žák a řekl úplně
jakoby pravý opak; jo, on řekl, že nechce jít, protože, já nevím, že tam bude spát ve spacáku
třeba; a přitom jsem jim řekl, že tam spát nemusí, že můžou jít na ten program, večer se
můžou jít vyspat domů a pak za náma můžou přijít. Takže spíš tohle jsou překážky ty děti,
ale to jsou asi děti, to my jinak s tím zas nic udělat nemůžeme. Ale rodiče, myslím, že přímo,
nemám zvěsti, že by jakože by rodiče nechtěli pustit dítě na adapťák nebo že by jim to
nechtěli zaplatit, tak v téhle třídě ne, ne; fakt jako většinou to je fakt na těch dětech to
rozhodnutí.