Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)

5. S kým spolupracujete v procesu adaptace žáků na 6. třídu a jak? 

V podstatě  pokud  je  nějaký  problém,  tak  to  řeším  s vyučujícími.  Pokud  by  mě  někdo 
upozornil, že s někým má problém, tak to nějak domluvíme; jinak se školní psycholožkou. 
A vlastně ještě ve spolupráci se školní psycholožkou, já jako metodik prevence, sledujeme 
klima ve třídách a v těch šestkách se vždycky snažíme podchytit, když jsou ti noví, jestli tam 
nejsou nějaké náznaky patologických jevů. 
Co se týče potřebné dokumentace žáků, ta bývá většinou standartně předána. Málokdy se 
stane, že by člověk nedostal nějaké informace, papíry a takhle. To spíš většinou se stane 
nějaký případ, který je zanedbán, že se to neřešilo, a potom člověk je překvapen a musí nějak 
reagovat. 
Když to je ve škole, tak člověk ví, protože se zúčastní pedagogických rad, takže pokud jsou 
nějaké případy hodné zřetele, tak člověk o nich slyší, protože na té škole učí. A pokud přijde 
někdo  nový  z jiné  školy,  tak  v podstatě  dostaneme  oficiální  informace,  nějaké  oficiální 
papíry,  které  oni  pošlou;  a  tak  v podstatě  neoficiálně  se  mi  nestalo,  že  by  mě  někdo 
neupozorňoval, že je nějaký problém nebo takhle. 
Jinak  s  dalšími  standartně  spolupracujeme,  například  když  posíláme  do  pedagogicko-
psychologické poradny žáky na nějaké kontrolní vyšetření nebo takhle, ale já fyzicky ani ty 
pracovníky z pedagogicko-psychologické poradny nevidím. Takže tím potom to co napíšou, 
beru jako pevnou věc a s tím si nějak musím poradit. 
S bývalými třídními učiteli mé třídy se vždycky bavím o té třídě, co mám čekat nebo jestli 
si mám dát na něco pozor, ale většinou si chci spíš udělat obrázek sám; spíš kdyby tam mělo 
být nějaké nemilé překvapení, na které si mám dát pozor, v případě třeba nějakých špatných 
povahových vlastností nebo nějaké skryté šikany nebo podezření na nějaký jev. Často se mi 
třeba  stane,  že  ten  učitel  z 1.  stupně  upozorní,  že  ten  žák  měl  třeba  nějaké  trojky,  ale 
v podstatě to jsou skryté čtyřky, tedy že ten prospěch prostě bude horší na 2. stupni; ale to 
většinou upozorní už na té poradě, alespoň co se týče žáků, kteří jsou z naší školy, kteří z 1. 
stupně přecházejí na 2., tak člověk ví, že tam potom se zaběhalo oko nad někým, kdo třeba 
půjde do poradny na nějaké vyšetření, že to s ním není optimální, no tak člověk ví. 
Ze zkušeností kolegů z 1. stupně s žáky, já si myslím, že co jsem tak tady u nás vypozoroval, 
že v podstatě oni vždycky něco o žácích řekli.