Zvládání zátěže při přechodu z prvního na druhý stupeň ZŠ (Sikora, 2018)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Zrovna teďkom příští týden jedeme na dvoudenní adapťák, to znamená, že: ráno se začíná
v 8, celý den se neučí, celý den v rámci té třídy 6. A fungují jakoby nějaké ty hry do 8 do
večera, s psychologem, provedením psychologa, pak se spí mimo školu v ubytovně; druhý
den se zase dopoledne neučí no a přijde se na oběd do školy a učí se tam; seznamují se s nima
aji tamhle takto.
Já jsem zažil/a jenom pár adapťáků, moc ještě ne teda, musím asi dva jenom říct, a dobré,
určitě dobré. Tenhle ten, co nás čeká teďkom vlastně v pondělí jsem ještě nezažil/a. Takže
pro mě to bude taky nově, protože většinou jsem to vedl/a jakoby já s kolegy a teď máme
jakoby externistu psycholožku, která to povede celej ten den. A ta psycholožka, co máme
v rámci školy, to povedeme až v úterý, to povedeme jenom my. Jinak to bude úplně přímo
nějaký program.
5. S kým spolupracujete v procesu adaptace žáků na 6. třídu a jak?
Adaptace na 6. třídu tak vypadá v pětce, a v pětce s nikým nespolupracuji. Jako v rámci
šestky ano, s psycholožkou tady na škole, tady s preventistou, s kolegy. Určitě pak teďkom
přijde ta extérní psycholožka.
Bývalou třídní učitelkou mé současné 6. třídy jsem nekontaktoval, to ne, ne. My jsme jako
byli v kontaktu, ale neptal jsem se, nezjišťoval jsem; ne, mě tohle fakt jakoby nezajímalo,
protože ono já bych řekl, že na tom 1. stupni většinou ty učitelky jsou takové; připadaj mi
jako takové maminky. Ne že by se na to dívaly úplně jinak, než my na tom 2. stupni. Takže
fakt jako, já to řeknu upřímně, mě to ani nezajímají ty jejich názory, protože většinou jsou
zkreslené.
Jo, jako učitelky z 1. stupně se snaží vždycky říct: ten tam to, ten, to mají stejně, já jim jen
vždycky řeknu, že ne, že mě to nezajímá.
Určitě mě na specifika některých žáků upozorňovali; ale já většinou vždycky v tom září,
když to potom nějak funguje a je to takové třeba volnější, tak si občas to dítě spíš nebo
někoho si vemu a zeptám se, ať mi to řekne on sám, než někdo tak jako, to se radši půjdu
zeptat přímo toho žáka než jiného.
Já naštěstí mám třídu, kde není nikdo s individuálním vzdělávacím plánem, takže naštěstí
ten jsem nepotřeboval. Ale jinak dokumentace jako taková, tak všechno přišlo. Buď z téhleté
školy to postupuje dál, nebo z těch okolních, takže všechny dokumenty přišly.
Spolupracujeme normálně se školním psychologem, v rámci třídy, určitě se ptáme,
zjišťujeme co a jak, oni taky občas přijdou a řeknou: tam ten to, pomož mi. Jo, jako,
spolupracujem tu třídu učit, spolupracujem i s učiteli; s psychologem určitě, takže občas
jakoby teďkom ta třída fakt funguje. Ale občas je třeba zavolat přímo tu školní psycholožku
naši, a řeknu: Prosím tě, pustím ti jednu hodinu, zkus tam s nimi pokecat, probrat to. Protože
to není učitelka, jakoby učitel tu je pořád, takže oni nemají ke mně asi takovou důvěru jako
k té psycholožce; takže ona s nimi udělá kruh, umí prostě klást ty otázky, umí hrát ty hry,
aniž by cokoliv komu došlo. Já tohle neumím, takže tak jako. A pak řekne mi třeba: jó, tak,
tak, tak a tak. Takže fakt jako, funguje to, dost dobře to funguje. I třeba psycholožka nebo
třeba ten kolega, co tu byl, tak taky, taky mi pomáhá. Takže fakt jako, to je super.