Remarque---Na-západní-frontě-klid

vyboulenýma, s dýkou v pěsti, hotov, pohne-li se jen, zase na něho skočit. Ale on už nic neudělá, 
to slyším podle jeho chroptění.

Mohu ho nezřetelně vidět. Mám jenom jedno přání, dostat se odtud. Nebude-li to brzy, bude 

příliš   jasno;   je   to   už   teďka   těžké.  Ale   když   se   pokouším   zdvihnout   hlavu,   vidím   naprostou 
nemožnost. Oheň kulometů kryje tak terén, že mne proděraví při prvním skoku.

Zkouším to ještě jednou, se svou přílbou, kterou vystrkuji a zdvihám, abych vyzkoušel, výšku 

střel. Za okamžik mně ji kulka vyrazí z ruky. Oheň je rozestřen docela nízko nad terénem. 
Nejsem   tak   příliš   vzdálen   od   nepřátelského   zákopu,   abych   nebyl   okamžitě   od   jejich   střelců 
zasažen, kdybych se pokusil vyrazit.

Světla přibývá, čekám žádostivě na náš útok. Ruce na kotnících mám bílé, jak je svírám, jak 

úpím, aby oheň ustal a moji kamarádi mohli přijít.

Minuta za minutou kape do věčnosti. Neopovažuji se. už podívat-směrem k temné postavě-v-

jámě.   Dívám   se-.usilovně.   vedle.něho-a   čekám,-   cekám.:  Střely   syčí",   tvoří   ocelovou   síť, 
nepřestává to, nepřestává.

Tu spatřím svou krvavou ruku a zmocní se mne náhlá nevolnost. Vezmu hlínu a tru ji o kůži, 

teď je ruka aspoň špinavá a krev není už vidět.

Oheň ustává. Je teď s obou stran stejně silný. Naši mne pravděpodobně už dávno pokládají za 

ztraceného.

*    *    *

Je   jasné,   šedivé   ráno.   Chroptění   neustává.   Zacpávám   si   uši,   ale   hned   zas   vyndám   prsty,