Remarque---Na-západní-frontě-klid

Jediný letec odpráskl z legrace dvě jejich roty, než ještě věděli, co je to kryt, když byli právě 

vystoupli z vlaku. ,,Německo bude už asi brzy prázdné," říká Kat.

Nemáme naději, že by mohl být jednou konec. Tak daleko vůbec nemyslíme. Člověk může 

dostat ránu a být mrtev; člověk může být raněn, pak je nejbližší stanicí lazaret. Pakli ti nic 
neodříznou, přijdeš dřív nebo později do drápů jednoho z těch štábních doktorů, kteří, s válečným 
záslužným křížem v knoflíkové dírce, ti řeknou: „Co, - že máte o kousíček kratší nohu? Na frontě 
nepotřebujete utíkat, máte-li odvahu.

Ten chlapík je schopen fronty. Odstoupit!". Kat vypravuje jednu z těch historek, které běží 

celou frontou od Vogés až do Flander, - o štábním doktoru, který při prohlídce čte jména a když 
muž předstoupí, řekne, aniž se na něho podívá: ,,Schopen pro frontu. Potřebujeme venku vojáky." 
Předstoupí muž s dřevěnou nohou, štába řekne zase: „fronta." - A tu. Kat pozvedne hlas, řekne 
mu ten muž:

„Dřevěnou nohu už mám; ale až teď půjdu ven a ustřelí mi hlavu, dám si udělat dřevěnou 

hlavu a bude ze mne štába." - Jsme všichni hluboce uspokojeni touto odpovědí.

Jsou jistě taky dobří lékaři, a je jich hodně; ale při těch stech prohlídkách padne každý voják 

jednou do pazourů jednomu z těch četných vyběračů hrdinů, kteří se namáhají, aby na své listině 
co nejvíc ,,kádrů" a „garnison" proměnili na ,,frontu".

Takových historek je moc, jsou většinou ještě trpčí. Ale přes to v nich není ani zdání vzpoury 

nebo odboje; jsou poctivé a jmenují věci jejich pravými jmény; neboť na vojně je velmi mnoho 
podvodu, nespravedlivosti a sprostoty. Není to strašně mnoho, že přes to regiment za regimentem 
jde do boje, který se stává stále beznadějnějším, a že při ustupující, rozdrobující se linii následuje 
útok za útokem?