Remarque---Na-západní-frontě-klid

Jsme obklíčeni. Je těžko vzdát se. Nad námi se kolébá mlha a kouř, nikdo by nepoznal, že se 
vzdáváme, taky snad nechceme, to člověk v takové chvíli neví. Slyšíme blížící se explose ručních 
granátů. Náš kulomet kropí střelbou půlkruh před námi. Voda v chladiči se vypařila, podáváme si 
rychle druh druhu skřínku na náboje, každý se tam vymočí, tak máme zase vodu a můžeme 
střílet. Ale za námi něco praská stále blíž a blíž. Za několik minut jsme ztraceni.

V tom spustí na nejkratší vzdálenost druhý kulomet. Je ve vedlejší jámě, Berger ho přinesl, a 

zároveň vyrazí zezadu protiútok, jsme osvobozeni a najdeme spojení se zadní linií.

Když   jsme   potom   v   krytu   do   jisté   míry   dobrém,   vypravuje   jeden   z   nosičů   jídla,   že   ve 

vzdálenosti několika set kroků leží poraněný pes, který nosíval hlášení.

„Kde?" ptá se Berger.
Nosič mu to popíše. Berger vyrazí, aby psa přinesl nebo ho zastřelil. Ještě před půlrokem by se 

o to nestaral a měl by rozum. Pokoušíme se ho zadržet. Ale když to jde do vážného, můžeme jen 
říct: ,,Blázen!" a pustit ho k čertu. Neboť tyto návaly frontového jančení se stávají nebezpečnými, 
nemůžeme-li   s   chlapem   smýknout   na  zem   a  svázat   ho. A  Berger   je   vysoký  metr   osmdesát, 
nejsilnější muž roty.

Je skutečně blázen, neboť musí projít ohnivou zdí; ale to je právě ten blesk, který nad námi 

všemi někde číhá, který do něho uhodil a udělal z něho zběsilce. Jiní začnou zuřit, utekou, ano 
byl tu muž, který se neustále snažil rukama, nohama i hubou zahrabat se do země.