Remarque---Na-západní-frontě-klid

Je to jako výprava do říše sněhu a ledu; - každý projev života musí sloužit jenom udržení holé 

existence a je nutně jen k tomuto cíli namířen. Všechno ostatní je v klatbě, poněvadž to zbytečně 
vyčerpává naše síly. To je jediný způsob, jak se zachránit, a často sedím před sebou samým jako 

před cizincem, když záhadný reflex dřívějška vymodeluje v tichých hodinách jako slepé zrcadlo 
mimo mne obrysy mého dnešního života, a divím se pak, jak to nepojmenovatelné aktivum, 
kterému se říká život, se přizpůsobí i této formě. Všechny ostatní projevy spí zimním spánkem, 
život je na věčné číhané proti hrozbě smrti - udělal z nás myslící zvířata, aby nás vyzbrojil zbraní 
pudu, - prosytil nás otupělostí, aby nás  nezlomila hrůza, která by nás  přepadla, kdybychom 
myslili jasně a uvědoměle, - probudil v nás cit kamarádství, abychom unikli propasti osamocení, 
propůjčil nám lhostejnost divochů, abychom prese vše vnímali každý okamžik positivna a střádali 
jej jako reservu proti návalu nicoty. Tak žijeme uzavřeným tvrdým životem na samém povrchu a 
jen někdy nějaká udá lost vrhne jiskry. Pak ale vyšlehne překvapivý plamen těžké a hrozné touhy.

To jsou ty nebezpečné okamžiky, které nám ukazují, že přizpůsobení je přece jenom umělé, že 

to není prostě klid, ale nejostřejší vypětí ke klidu. Vnějšně životní formou se sotva lišíme od 
křováků; ale kdežto křováci mohou být stále tací, poněvadž je to právě jejich přirozená povaha a 
vypětím svých duševních sil se mohou jenom vyvíjet, je tomu u nás obráceně: naše vnitrné síly 
jsou vypjaty regresivně, ne progresivně. Křováci jsou bez napětí a samozřejmě tací, my jsme 
napjatí a umělí.