Remarque---Na-západní-frontě-klid

Rozhlíží se: „Tak co tomu říkáte?"

A i Josef musí přiznat, že takového něco ještě neviděl.

*    *    *

Ponenáhlu mohou někteří z nás vstát. Já taky dostanu berly a hupkám po světnici. Ale příliš 

často jich neužívám; nesnesu Albertův pohled, jdu-li světnicí. Dívá se tak zvláštně za mnou. 
Proto vyklouznu občas na chodbu - tam se mohu volněji pohybovat.

V poschodí pod námi leží ranění do břicha a páteře, do hlavy a amputovaní po obou stranách. 

V pravém křídle rány do čelisti, otrávení plynem, rány do nosu, uší a krku. V levém křídle slepí a 
rány do plic, do pánve, do kloubů, do ledvin, do moudí, do žaludku. Tady teprve je vidět, kam 
všude může být člověk trefen.

Dva lidé zemřou ztrnutím šíje. Kůže zpopelaví, údy ztrnou, nakonec žijí - dlouho jen ještě oči. 

Mnoha raněným visí rozstřílený úd na jakési šibenici volně ve vzduchu; pod ranou je mísa, kam 
odkapává   hnis.  Vždy   za   tři   hodiny   se   mísa   vyprazdňuje.   Jiní   mají   obvaz,   který   jim   napíná 
poraněné   údy   pomocí   těžkých,   visících   závaží.   Vidím   rány   do   střev,   které   jsou   stále   plny 
nečistoty. Doktorův písař mi ukazuje roentgenogramy úplně rozdrcených kyčelních kostí, kolen, 
ramen.

Lze těžko chápat, že nad těmito rozbitými těly jsou ještě lidské obličeje, v nichž jde život 

svým každodenním chodem. A při tom je to jen jeden lazaret, jen jedna stanice a je jich statisíce 
po Německu, sta tisíce po Rusku. Jak nesmyslné je všechno, co bylo psáno, děláno, myšleno proti 
válce, když je takového něco možné! To všechno je vylhané a bezvýznamné, když tisíciletá 
kultura nemůže zabránit ani tomu, aby nebyly prolity tyto proudy krve, aby neexistovaly po 
statisících tyto žaláře muk. Teprve lazaret ukazuje, co je to válka.