Remarque---Na-západní-frontě-klid

,,Do jaké umrlčí komory?" ptá se Kropp.

,,No, do chcipárny."
„Co je to?"
„Komůrka na konci křídla. Kdo už je na tom moc bledě, toho tam přenesou. Jsou tam dvě 

postele. Všude tomu říkají jen chcípárna."

„Ale proč to dělají?"
,,Nemají pak tolik práce. Je to taky pohodlnější, poněvadž to leží hned u výtahu do umrlčí 

komory.

Možná že to taky dělají proto, aby nikdo neumřel na světnici, k vůli těm ostatním. Mohou ho 

taky lip hlídat, když leží sám."

„Ale co on?"

Josef pokrčí rameny. ,,Obyčejně už moc o tom neví."

„A zná to každý?"

„Kdo tu je déle, ten to přirozeně zná."

*    *    *

Odpoledne dostane postel Františka Wáchtra nového obyvatele. Po několika dnech odnesou i 

toho nového. Josef udělá význačné gesto. Vidíme jich přicházet a odcházet ještě mnoho.

Někdy sedí na postelích příbuzní a pláčí nebo hovoří tiše a zaraženě. Jedna stařenka nechce 

vůbec odejít, ale nemůže tu přece zůstat přes noc. Druhého dne přijde už velmi časně, ale přece 
ne dost; neboť když přijde k posteli, leží na ní už někdo jiný. Musí do umrlčí komory. Jablka, 
která přinesla, rozdá nám.

Taky malému Petrovi se vede hůř. Jeho výkaz horeček vypadá špatně; a jednoho dne stojí 

vedle jeho postele plochý vozík. Petr se ptá: „Kam?"

„K obvazu."
Zvednou ho. Ale sestra udělá tu chybu, že sundá s věšáku jeho blůzu a položí ji taky na vozík, 

aby nemusila jít na dvakrát. Petr už ví, co a jak, a chce se vykulit s vozíku. ,,Nepůjdu nikam."

Zatlačí ho. Křičí tiše svými rozstřílenými plícemi:
„Já nechci do chcípárny."
,,Jedeme k převazu."
„Nač k tomu potřebujete mou blůzu?" Nemůže už mluvit. Chraptivě, rozčileně šeptá: „Tady 

nechat!"

Neodpovídají a vezou ho. Přede dveřmi se pokouší se vzpřímit. Jeho černá, kučeravá hlava se