Remarque---Na-západní-frontě-klid

venku? Ať se mnou dělají, co chtějí, jen když se zase dostanu domů. Lepší koňská noha než 
smrt." Druhý voják, mladý hoch jako my, nechce. Dru- hého dne je starý dá odnést oba dolů a 
mluví a osopuje se na ně tak dlouho, až svolí. Co mají taky dělat. Jsou to jenom chrapouni a on je 
veliký pán. S nohama v sádře a chloroformované je zase přinesou.

*    *    *

Albertovi je zle. Odnesou ho a amputují. Vezmou mu celou nohu až nahoru. Teď už skoro 

nemluví. Jednou řekl, že se zastřelí, jak se jen zas dostane k své-mu revolveru.

Přichází   nový   transport.   Naše   světnice   dostane   dva   slepé.   Jeden   z   nich   je   docela   mladý 

muzikant. Sestry nemají nikdy u sebe nůž, když mu dávají jídlo; jednou už jim ho vytrhl. I přes tu 
opatrnost se něco stane. Večer při krmení je sestra odvolána od jeho postele a odloží prozatím 
talíř

s

vidličkou

na

stůl.

Hmatá

po

vidličce, najde ji a vrazí šiji vší silou k srdci, pak chytí botu a tluče jí, co má síly, na rukojeť. 
Voláme o pomoc a je potřeba tří mužů, aby mu vidličku vzali. Tupé zuby vnikly už hodně 
hluboko. Nadává nám celou noc, že nikdo nemůže oka zamhouřit. K ránu dostane křeče a řve.

Zase jsou volné postele. Dni míjejí za dny v bolestech a strachu, sténání a chroptění. Ani 

chcípárna už nepomáhá, je příliš malá, lidé umírají v noci i na naší světnici. Jde to zkrátka 
rychleji než si sestry rozmyslí.

Ale jednoho dne se rozevřou dveře, dovnitř se vevalí plochý vozík a na něm sedí bledý, 

hubený, vzpřímený, triumfující Petr s rozcuchanými, černými, kudrnatými vlasy. Sestra Libertina 
ho strká se zářící tváří k jeho staré posteli. Vrací se z chcípárny. Měli jsme ho už dávno za 
mrtvého.