Remarque---Na-západní-frontě-klid

květin a rozkrájí maso na kousky. Ukáže velkým gestem na nás a malá, vyschlá žena jde od 
postele k posteli a usmívá se na nás a rozdává salám, vypadá teď při tom přímo hezká. Říkáme jí 
maminko, má z toho radost a načechrává nám podušky.

*    *    *

Po   několika   týdnech   musím   každé   ráno   do   Zanderova   ústavu.  Tam   mi   nohu   přivážou   a 

pohybují jí. Ruka už je dávno zahojena.

Z pole docházejí nové transporty. Obvazy už nejsou z látky, dělají je z bílého krepového 

papíru. Venku je málo látky na obvazy.

Albertův pahýl se dobře hojí. Rána je téměř zajizvena. V několika týdnech bude přeložen do 

oddělení prothes. Hovoří stále ještě málo a je mnohem vážnější než dřív. Často přestane prostřed 

hovoru a civí před sebe. Kdyby nebyl s námi, udělal by už dávno konec. Ale teď už je z toho 
nejhoršího venku. Teď už mnohdy přihlíží, když hrajeme skat.

Dostanu dovolenou na rekonvalescenci. Maminka mě už nechce pustit. Je tak slabá. Všechno 

je horší než posledně.

Pak jsem vyžádán regimentem a jedu zas do pole. Rozloučení s kamarádem Kroppem je těžké. 

Ale člověk se to na vojně časem naučí.

XI

Nepočítáme už týdny. Byla zima, když jsem přišel a při explosích granátů byly zmrzlé hroudy 

skoro právě tak nebezpečné jako střepiny. Teď jsou stromy už zase zelené. Náš život se pohybuje 
jako kyvadlo mezi frontou a baráky. Částečně jsme tomu už zvykli, Válka je příčinou smrti jako 
rakovina a tuberkulosa, jako chřipka a úplavice. Jenže případy úmrtí jsou častější, rozmanitější a 
hroznější.

Naše  myšlenky jsou  hlínou,  hnětenou střídáním  dní  - Jsou dobré,  máme-li  klid, a  mrtvé,